Powered by Seat

HOPRG_1779c

(2/2) „Když jsem v půlce devadesátých let nastupoval na pozici sociálního kurátora, tak mi někdo řekl, že té práci skutečně porozumím až po několika letech. Protože když člověk nastupuje na takovou pozici, tak má často tzv. mesiášský komplex. Říká si: ‚Já těm lidem musím pomoct. Přeci není možné, aby byli v takové situaci – na ulici, kde jim to nevyhovuje, kde je to ničí. A navíc když já vím, co udělat, aby tam nemuseli být.‘ A tak to člověk začne realizovat, hlava nehlava. Ať se toho ten klient účastní anebo ne. Kolikrát byla klientovi zařízena protialkoholní léčba, na kterou ani nedojel. Protože on od začátku věděl, že to nejde. Ale nechal vás v tom, aby vám udělal radost. Tady se někdy razí něco, čemu říkám odborný fundamentalismus – přesvědčení, že podstata problému se dá vyřešit jen skrze určitou odbornost. Zapomínáme, že ti lidé samotní jsou ‚odborníci na svůj život‘. O svých pocitech toho vědí více než my. My ty pocity potřebujeme znát, reinterpretovat je a převést do té pomoci.“

„Případ od případu se to samozřejmě liší – každý má jiné schopnosti, jinou sociální inteligenci –, ale když my našemu průměrnému klientovi pomůžeme odstranit překážky, které mu brání žít více konvenčním způsobem života, tak je většinou schopný žít rok až dva sám. Povede se mu sehnat si práci, povede se mu sehnat si bydlení, třeba si najde i nějaký vztah a pošle nám pohled či e-mail, že se mu daří. Ale pak se jednoho dne znovu objeví a řekne: ‚Tak já jsem na tom zase úplně stejně jako předtím.‘ V takový moment se ale my nemáme začít podivovat, jak je to možné, ale říct: ‚To jste ale udělal velký kus práce! To je úspěch.‘ Teď to pojďme zkusit znovu, aby se vám to povedlo na delší dobu. To je pro mě princip práce s bezdomovci. Ne dát člověku jednu velkou šanci, zahrnout ho vším a pak z něj být zklamaný.“

„Když je člověk bezdomovec a když má, jako 60 % našich klientů, záznam v trestním rejstříku, tak je v podstatě neuplatnitelný. Ti lidé jsou de facto sociálně vyloučení. Naštěstí ne izolovaní, to by bylo to nejhorší, co by se jim mohlo stát. To nejlepší, co podle mě každý může udělat je, že se tomu tématu nebude negativně bránit. Aby politik věděl, že může mít podporu od veřejnosti, když namísto ‚Já vás zbavím bezdomovců!‘ řekne ‚Já budu pomáhat řešit bezdomovectví.‘“

/

„When I started to work as a social curator in mid 1990′s, somebody told me that I would really understand the work only after couple of years. Because when you start at such a position, you often have so-called messiah complex. You think: ‚I have to help the people. There is no way for them to be in such situation – on the street, where they don’t like it, where their life is being ruined. And when I know what to do for them no to be there.‘ And so you start to make and follow your plans, indiscriminately. Whether the client takes part in it or not. It happened many times that we organized a rehab for a client and he didn’t even come there. Because he knew from the very start that it was not possible for him. But he wanted to make us happy. This field of work is sometimes full of something that I call professional fundamentalism – a belief that the core of the problem can be solved only through certain expretise. We forget that the people themselves are ‚experts on their own life’. They know more about their feelings than we do. We need to know those feelings, to reinterpret them and to convert them into the help.“

„Every case is different – everyone has different abilities and different level of social inteligence – but when we help our ordinary client to get rid off the obstacles that stand in his way to lead more conventional life, he is usually able to live for a year or two on his own. He will manage to get a job, to get a place to live, perhaps even to find a partner and he will send us a postcard or an email saying that he’s doing fine. But then he shows up one day and says: ‚So I am in the same situation as I used to be.‘ At such moment we shouldn’t start to wonder and to ask how is it possible. We should say: ‚Well, you’ve done a lot of work! That’s a success.‘ Now let’s try that again so that you could manage it for even longer. That’s for me a principle of work with homeless people. Not that we would once give them a big chance, to shower them with everything and then to be disappointed of them.“

„When a man is homeless and when he has, as 60 % of our clients does, a criminal record, it’s basically impossible for him to find employment. These people are de facto socially excluded. Fortunately not isolated, that would be the worst thing that could happen to them. I think that the best thing everyone can do is not to reject this topic in a negative way. So that a politician would know that he or she can have a support of the public when instead of ‚I will get you rid off the homeless people!’, he or she will say ‚I will help to deal with homelessness.’“