Powered by Seat

HOPRG_1815a

„Po základce jsme s bývalými spolužačkami založily dívčí kapelu. Dnes už neexistuje, ale pro mě to tehdy bylo dost velký. Protože já jsem vždy byla taková hodně stydlivá a nervózní, a tak mi pomohlo, že jsme měly spoustu vystoupení. Ale často jsem si po koncertě říkala, že kdybych nebyla tak nervózní, tak bych to uměla líp. A že bych si to hlavně měla umět víc užít. Vlastně to pro mě bylo hrozně nepříjemný – už dva dny před vystoupením jsem neměla dobrou náladu, hodně jsem se bála, a pokaždé to ze mě všechno spadlo až ve chvíli, kdy koncert skončil. Až tehdy jsem si to začala užívat. Kolem mě už všechno upadalo, lidi byli unavení, a já se začala usmívat: ‚Jóó! Všechno je super! Jedem!‘ Jsem v tomhle trochu zpomalená. Doufám, že někdy dospěju k tomu, že budu umět věci silně prožívat ve chvíli, kdy se dějí. A ne ve chvíli, kdy skončí. Protože to trvá dodnes. Teď jsem měla zkouškové období a dělala jednu zkoušku, která probíhala úplně výborně. Ale přestože jsem na sebe byla pyšná, jak to všechno vím, jak pěkně odpovídám, tak to v tu chvíli stejně bylo hrozné – rozklepaná kolínka, pocit, že to musím přetrpět. A nebo i teď, když si tady spolu povídáme. Já si myslím, že až odejdu, tak z toho budu hrozně nadšená a budu mít radost. Ale teď je mi to vlastně trochu nepříjemný.“

/

„Years back we formed a music band with my former schoolmates from the elementary school. The band doesn’t exist anymore but back then it was a huge thing for me. Because I’ve always been quite shy and nervous so it was a good thing for me that we had a lot of public gigs. But after the show I often thought that if I hadn’t been so nervous, I could have done it better. And that I should be able to enjoy it more. Because it was quite uncomfortable for me – I was in a bad mood two days before the show, I was afraid, and I was able to relax only when the show was over. Only then I started to enjoy myself. The enterteinment was already in decline, people were tired, when I started to smile: ‚Woo! Everything’s great! Let’s party!‘ I am a bit slow in this. I hope I will get to a point one day when I will be able to experience things as they happen. Not when they finish. Because it’s still like that. There was an examination period at school recently, I had an oral exam and things were going great. But even though I was proud of myself for knowing all the answers, it was so awful for me – shivering knees, a feeling that I just need to suffer through it. Or even right now, as we’re talking. I think that later I will be really excited and happy out of this but right now it actually makes me a bit uncomfortable.“