Powered by Seat

HOPRG_1822c

„Šest let jsem se doma staral o nemocnou mámu. Měla v posledních letech svého života, po jednom infarktu, psychické problémy. Přestal jsem chodit do práce, byl neustále s ní, musel doma dělat skoro všechno. Ona sice chodila a sama jedla, ale jinak byla úplně vyřazená ze života. A vlivem té nemoci se v těch posledních letech několikrát pokusila o sebevraždu. Táta ji jednou zachytil až v okně. Nevěděl jsem, jak se s tím vyrovnat, jak v různých situacích reagovat. Neměl jsem s tím žádné zkušenosti. Ona na mě byla psychicky závislá – někdy mě třeba nechtěla pustit ven, když jsem šel nakoupit. Bála se být sama. Byla na mě tak upnutá, až mě to ničilo. Asi i proto jsem tehdy trochu utíkal od reality. Nemohl jsem nikam pořádně chodit, a tak jsem hodně hrál počítačové hry, střílečky. Dnes si uvědomuji, že to je závislost jako každá jiná. Tehdy jsem se do toho ale tak zabořil, tak jsem to prožíval, až jsem se v tom začal ztrácet. Čas navíc, který jsem tehdy mohl strávit s ní, jsem takhle promarnil. Když zemřela, tak jsem s tím okamžitě přestal.“

„V podstatě se mi v tu chvíli zhroutil svět. Dva, tři měsíce jsem byl úplně bez radosti, měl různé depresivní stavy. Začal jsem hledat něco, co by mě naplňovalo. Měl jsem touhu se s mámou ještě setkat, a tak jsem tehdy začal hodně přemýšlet o tom, co se stane po smrti. Hledal jsem a četl si o zážitcích lidí, kteří prošli klinickou smrtí a zjistil jsem, že ty zkušenosti a prožitky se dost podobají, že za tím něco je. Tehdy jsem uvěřil v příběh Krista. Díky tomu jsem došel k poznání, že život má svůj smysl. Že jsme tady proto, abychom jeden druhého obohacovali, pomáhali si a žili v lásce.“

„Po nějakém čase jsem si uvědomil, že mi chybí o někoho se starat. Našel jsem si přes kamarádku jednu starou paní, za kterou jsem docházel a pomáhal jí třeba s nákupy. Dodnes občas chodím do jednoho místního domova důchodců. Protože jsem zjistil, že mě služba starým lidem naplňuje. Někdy stačí jen povídání s nimi, poslouchání jejich příběhů. Vidím, že jim to dělá dobře a že to dělá dobře i mně. Protože když se pak vrátím domů, tak cítím velkou radost a takový vnitřní pokoj.“

/

„I took care of my ill mom for six years. In the last years of her life, she had a mental health problems that started after she had a heart attack. I quit my job and I was with her at home all the time, I had to do everything. She was able to walk and eat on her own but other than that she was completely disabled. Because of the illness, she also tried to commit a suicide several times. One time my father managed to caught her in of the window. I didn’t know how to cope with it, how to react in all those situations. I had no experience with such things. She was also psychologically dependent on me – sometimes she didn’t want to let me go out to a shop. She was afraid to be alone. She was so attached to me that it was hurting me. I guess that’s why I used to run away from the reality. I couldn’t go out much so I played computer games, shooters. I realize now that it’s an addiction just like any other. But back then I was really into it. I was taking it so seriously that I began to loose myself in it. I wasted a lot of time that I could spend with her. When she died, I immediately stopped playing.“

„My world basically collapsed at that moment. For two or three months I couldn’t find any joy, I was feeling depressed. I started to search for something that would make me feel fulfilled. I had a desire to meet my mom once again and so I started to think a lot about what happens after death. I searched and I read about experiences of people who have been through clinical death and I found out that the experiences are really similar, that there is something behind it. That’s when I came to believe the story of Christ. That’s how I understood that life has its meaning. That we are here to enrich one another, to help one another and to live together in love.“

„After some time I realized that I missed taking care of someone. I found an old lady through one of my friends and I started to visit her and help her with shoppping. And I still sometimes go to a local retirement home. Because I realized that I feel fulfilled when I take care of old people. Sometimes it’s just chatting with them, listening to their stories. I can see how happy they are from it and I can see that I feel happy as well. Because when I come back home from the visit, I feel a great joy and an inner peace.“