Powered by Seat

HOPRG_1823a

„Dal jsem nedávno po delší době výpověď v práci a přemýšlím teď o tom, co má smysl dělat. Aby to nepřinášelo uspokojení a radost jenom mně, ale i někomu jinému. Já jinak pořádám koncerty a večírky – to asi lidem radost dělá. Před šesti lety jsem nejdřív začal organizovat poslechové večírky. Sešli jsme se s kámošema dvakrát do měsíce v jednom malém baru a já pustil něco ze svých oblíbených věcí. Sbírám totiž desky, hlavně alternativní scénu 80. let – představte si třeba rané Depeche Mode nebo Kraftwerk – a chtěl jsem to sdílet s lidmi. Po nějakém čase mě oslovila jedna z mých nejoblíbenějších kapel, projekt z Brooklynu, který se jmenuje Xeno & Oaklander a který po hudební stránce na ty kapely z přelomu 70. a 80. let navazuje. Napsali mi, že se o tom dozvěděli a že by chtěli na mé akci zahrát. Já jim tehdy vysvětloval, že s tím nemám žádné zkušenosti, že nemám žádné prostory, že to jsou jen malé akce pro kamarády. Ale oni si nedali říct. A tak jsme to tehdy s přítelkyní v jednom klubu zorganizovali. Pro mě to byla strašná euforie – potkat lidi z té kapely, o kterých jsem měl představu, jak budou nepřístupní, ale se kterými jsme se hned skamarádili, vidět lidi, kteří si je přišli poslechnout. Od té doby jsem udělal asi sto koncertů a vznikla okolo toho komunita lidí, kterou tahle obskurnější muzika baví. Což je skvělý pocit. Já jsem už v dětství, když jsem se učil na kytaru, zjistil, že sám na hudbu talent nemám. Ale asi mám talent na organizování věcí, na spojování lidí. A vlastně to byl vždycky můj sen. Ale trochu jsem na to zapomněl a dlouho pro to nic nedělal. Když mě to pak někdy napadlo, tak jsem si říkal, že už je asi pozdě, že jsem s tím měl nejspíš začít už na konci puberty. Tohle mi ukázalo, že nikdy není na nic pozdě.“

/

„I’ve quit my job recently and I now think about what is a meaningful job to do. So that it wouldn’t bring satisfaction only to me but also to other people. Beside that, I’ve been organizing concerts and parties for several years – that make people happy, I guess. It started six years ago, when I began to organize listening parties. Me and my friends met in a little bar and I played some of my favourite records. Because I collect LP’s, especially alternative scene of 1980’s – imagine early Depeche Mode or Kraftwerk – and I wanted to share it with others. After some time, one of the most favourite bands of mine, Xeno & Oaklander from Brooklyn who musically follow the bands from late 1970′s and early 1980′s, wrote to me that they would want me to organize their concert. I tried to explain that I had no experience with such a thing, that I had no available space for the concert, that all I’d done are little events for my friends. But they insisted. And so me and my girlfriend organized their concert in a club. I was euphoric – to meet the people from the band about whom I thought how reserved they would be, to see the people listen to them. I’ve organized a hundred concert since then. A community of people who are into this kind of obscure music emerged. Which is a great feeling. I found out already as a child, when I tried to learn to play the guitar, that I have no music talent. But I guess that I have a talent to organize things, to connect people. And it was always my dream to do such things. I just forgot all about it for some time and did nothing about it. When the thought crossed my mind sometimes, I thought that it was already too late, that I should have started at the end of my teen years. This showed me that it’s never too late for anything.“

_

Odkaz: RARE