Powered by Seat

HOPRG_1824a

„Rodiče mi vždy říkali: Pokud chceš dokázat to, co Češi, tak musíš pracovat dvakrát tolik. To mi v hlavě hodně utkvělo. Oni si uvědomovali, že moje dobré známky ve škole budou sloužit jako vizitka nejen mně, ale celé naší rodině. Nebo i celé místní vietnamské komunitě. Z toho pak ale podle mě v dospívání občas pramenily určité moje pocity méněcennosti – když jsem něco udělal jen „normálně“, průměrně, tak jsem ze sebe měl špatný pocit. Protože jsem věděl, že se ode mě čekalo něco víc. To se prolínalo celým mým dětstvím a mám to tak v podstatě dodnes. Je to i jeden z důvodů, proč jsem začal na střední škole kreslit, proč se dnes živím ilustrací. Protože jsem zjistil, že mi to celkem jde a to mi dává sebevědomí. Je to zdroj mé vnitřní stability, taková věž, kolem které je vystavěná velká část mého života. Vtipné je, že rodiče ani pořádně neví, co přesně dělám. Oni mluví hlavně vietnamsky, já hlavně česky, takže je mezi námi trochu jazyková bariéra a já jim to nikdy nebyl schopný úplně vysvětlit. Ale dostali se do fáze, kdy přijali, že jdu svoji vlastní cestou. Vždycky mi sice dají nějaké kázání, třeba o tom, jak by bylo fajn, kdybych si po té umělecké škole ještě udělal ekonomku, ale na konci dodají, že je nejdůležitější, abych byl šťastný. A ať to, co dělám, dělám pořádně.“

/

„My parents always used to tell me: If you want to succeed the same way as Czech people, you have to work twice as much. That’s something that I remember. They realized that my good grades at school would not only represent my achievements but also that of the whole family or even tthe Vietnamese community. I think that’s why I sometimes had feelings of inferiority when I was growing up – when I did something in a regular, mediocre way, I had a bad feeling from it. Because I knew that I was expected to do better. That was a red line that went through my whole childhood and it’s basically the same even today. It was also one of the reasons why I started to draw at high school, why I work as a graphic artist today. Because I realized that I was quite good at it and it boosted my self-confidence. It’s a source of my inner stability, it’s like a tower around which a big part of my life has been built up. It’s quite funny that my parents don’t even know what exactly I do. They speak mainly Vietnamese, I speak mainly Czech and so there is a slight language barrier between us that never really allowed me to completely explain it. But they got into a point when they accept that I go my own way. They still give me preaching about how nice it would be if I, after I graduate from the art school, still study Economics, but in the end they say that the most important thing is that I´m happy. And that I should try to be good at what I do.“

_

Co dělá: http://longiyart.tumblr.com