Powered by Seat

HOPRG_1863e

„Dělala jsem v rozhlase zvukařku a 21. srpna 1969 jsem měla službu v době, kdy se večer vysílaly rozhlasové noviny. Pamatuji, že jsem do Rozhlasu přišla celá ubrečená, protože po Václaváku a Vinohradské třídě šířili slzný plyn. Asi tam bylo nějaké srocení lidí. Když jsem přišla na pracoviště, tak tam seděli dva soudruzi z lidových milic a měli na nohou položené kvéry. Jen tam tak seděli a koukali jak trdla. Já už celý ten rok pozorovala, jak se někteří lidé mění, ale pamatuji, že v tu chvíli jsem si silně uvědomila, že už to jsou Češi, kdo nás hlídají. Tehdy se vysílalo znění nového policejního zákona, který dával esenbákům naprostou svobodu v tom, jak s člověkem mohli jednat, ač třeba nic neudělal. Moderátor to ve studiu předčítal a režisér se na mě po celou dobu vysílání vyděšeně díval, protože já seděla za mixážním pultem a třásly se mi ruce. Kdykoliv jsem mohla stáhnout zvuk. Já jsem ale věděla, že by to nemělo žádný smysl. Že by to odnesli všichni lidé okolo mě.“

/

„I worked in the Czechoslovak radio as a sound engineer and I had night shift on 21st of August 1969 during a broadcast of an evening news. I remember that I arrived to the building of the radio all tearful because they had been spreading a tear gas around Wencelsas square and Vinohradská street. I guess there had been a gathering of people. When I entered the workplace, two comrades of people’s milita sat there with guns laid on their legs. They just sat and looked around as numbskulls. I’d been noticing over the previous year how some people changed but I remember that at that moment I strongly realized that it were already Czech people who controled us. On that day a new version of a police act was being broadcasted. It gave a complete freedom to a police when dealing with people, even with those who didn’t do anything. The anchorman was in the studio and read the text of the act and the director watched me in terror the whole time. Because I sat behind a mixing desk and my hands shook. I could turned off the studio sound at any moment. But I knew that there was no sense of doing that. That everyone around me would suffer the consequences.“

__

Příběh je součástí série o srpnu 1968, která vznikla s podporou Paměť národa. Zde si můžete přečíst a poslechnout více o životě Jitky Borkovcové: http://www.pametnaroda.cz/witness/clip/id/4661/clip/12657

Pokud byste chtěli podpořit dokumentování a archivaci vzpomínek dalších pamětníků, můžete tak učinit zde: https://www.postbellum.cz/podporte-nas/

/

The story is a part of the series on the events of August 1968 in Czechoslovakia. I was able to meet the witnesses thanks to the support of the Memory of Nations project. You can read and listen more about life of Jitka Borkovcová: http://www.pametnaroda.cz/witness/clip/id/4661/clip/12657…

If you would like to support recording and archiving of memories of witnesses of the 20th century historical events, you can do it here: https://www.postbellum.cz/english/