Powered by Seat

HOPRG_1871a

(1/2) „Moje generace zažila to společenské uvolnění 60. let v době, kdy jsme byli mladí a plní energie. Já jsem v roce 67 maturoval ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově, a pamatuji, že jsem v té době často jezdil do Prahy na jazz. Ale ten se začal hrávat i na té Moravě. Hrála se i různá divadla a na studentských kolejích začaly probíhat večery, kde se zpívalo a povídalo. Já jsem v šestnácti letech začal chodit k jednomu faráři na disputace o filozofii a teologii. Ještě pár let předtím by si to ten farář nedovolil. Najednou ale ustal takový ten neustálý strach, který jsem silně pociťoval a znal od rodičů. Protože v 50. letech se všichni báli. Přišel 1. máj, lidé se báli, a tak šli mávat do průvodu. Teď přišel 1. máj nebo Velký říjen a lidé tam nešli, vykašlali se na to. To bylo něco neuvěřitelného.“

„Říkali jsme si s kamarády: ‚Třeba budeme moci studovat. Třeba budeme moci něco dělat.‘ Najednou se nám ten svět zdál být obrovský. S jedním kamarádem jsme chtěli jet studovat do Oxfordu, kam nás pozval tamní profesor, který tu tehdy byl. Já jsem ale tušil, že se něco stane, že to tak ti komunisté nenechají. Ten zážitek z osmašedesátého roku pro mě bylo podobný, jako když vám dlouho umírá blízký člověk, takhle to na mě působilo. Dlouho čekáte, že se to stane, připravujete se na to, ale když to pak přijde, tak vás to stejně zdrtí. Myslím, že ta společnost tehdy dostala tou okupací takovou ťafku, že se rozdělila na malou část lidí, kteří tomu nepodlehli, a na velkou část, která byla tou následnou husákovskou normalizací zlomená. Underground vzniká a odděluje se od společnosti právě v téhle době. Myslím, že v té mé generaci se ukázalo, že jsme v té době byli všichni nedospělí. O nás se ve všem staral stát, ve škole i v zaměstnání, nebyli jsme zvyklí přemýšlet, jen jsme poslouchali, co se nám řeklo. Nebyli jsme připraveni na okamžik, kdy se budeme muset rozhodnout sami za sebe.“

/

„My generation experienced the social and political liberation of 1960′s at the time when we were young and full of energy. I graduated high school in 1967 in Zlín, name Gottwaldov at the time, and I remember that I often used to go to Prague for jazz concerts. But they played jazz even in the Moravia. There was also a lot of theatre plays and various evening events at student dormitories where people sang and talked. When I was sixteen, I started attending philosophical and theological disputations that were held by a local priest. He wouldn’t had dared to organize such events only few years earlier. But suddenly the fear that had been ever-present before and that I knew well from my parents. Because everybody were afraid in 1950′s. Labor day came on May 1st and everybody went to wave their hands into a parade. Now the 1st of May or celebration of October Revolution came and some people didn’t go to the parade and didn’t worry about it. That was unbelievable.“

„Me and my friends thought: ‚Maybe we’ll be able to study. Maybe we’ll be able to do something.‘ The world suddenly seemed huge to us. Me and my friend wanted to go to study in Oxford, a professor from the university was here and invited us to come. But I always thought that something will happen, that the communists wouldn’t leave it like that. For me, the experience of the events of 1968 was similar to a one when a person who is close to you is dying for a very long time. You prepare yourself for the moment for a long time but when it happens, it crushes you anyway. I think that the Czechoslovak society was hit so hard by the occupation that it was divided between a small part of people who didn’t succumb to it and t a major part that was broken by the normalization led by Gustav Husák. The underground movement was created and diveded from the society at this very time. I think that the events showed that people of my generation were immature. The state had been taking care of us in every aspect, in schools or at work, we were not used to think for ourselves, we just had been listening what we were told. We were not prepared for a moment when we had to decide on our own.“

__

Poslední příběh ze série o událostech srpna 1968 a jejich důsledcích. Série vznikla s podporou Paměť národa. Zde si můžete přečíst a poslechnout více o životě Michala Matzenauera: http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/4963?locale=cs_CZ

Pokud byste chtěli podpořit dokumentování a archivaci vzpomínek dalších pamětníků, můžete tak učinit zde: https://www.postbellum.cz/podporte-nas/

/

The last story of the series on the events of August 1968 in Czechoslovakia. I was able to meet the witnesses thanks to the support of the Memory of Nations project. You can read and listen more about life of Michal Matzenauer: http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/4963?locale=en_GB

If you would like to support recording and archiving of memories of witnesses of the 20th century historical events, you can do it here: https://www.postbellum.cz/english/