Powered by Seat

HOPRG_1871c

(2/2) „Pamatuji si na den, kdy jsme na jaře šedesátého devátého roku vyhráli nad Sověty v hokeji. Já jsem tehdy šel do kina na film Spalovač mrtvol. Když jsem vylezl z kina ven, tak jsem viděl davy lidí, kteří vykřikovali a jásali. Ale po tom filmu to na mě působilo hrozně – ten fanatismus v jejich očích. Vyhráli jsme v hokeji, ale přitom už byli všude milicionáři a různí čeští idioti, kteří se navzájem hlídali. Musel jsem tehdy od těch davů utéct pryč.“

„V dvaasedmdesátém roce jsem dělal brigádu v tiskárně. Nejprve jsem dělal dělníka, doplňoval role papíru, ale oni zrovna potřebovali chemika, a tak jsem na to kývnul. Přivedli mě za ředitelem podniku, aby mě poznal. Přišli jsme za ním do kanceláře a já říkám: ‚Dobrý den, pane řediteli.‘ On se tak na mě podíval a řekl: ‚Soudruhu Matzenauere, pro vás vždycky jen soudruh ředitel.‘ Odpověděl jsem mu: ‚Soudruhu řediteli, pro vás vždycky jen pan Matzenauer.‘ A tím bylo vymalováno. Já jsem si už v dospívání nastudoval marxismus a zjistil, že to je nesmyslná, proti-lidská věc. Komunistický manifest považuji za něco zrůdného. A s lidmi, kteří byli ovlivněni marxismem, a takoví byli i mezi chartisty, se nikdy nedalo moc mluvit o vážných věcech. I když to třeba někdy byli poctiví lidé a mysleli si, že to myslí dobře, tak tím měli narušený celý způsob myšlení. I mezi těmi, kdo se politicky angažovali v tom Pražském jaru, byli dost nedůvěryhodní lidé. Jeden z mála, kdo vzbuzoval trochu důvěry byl ten Dubček. Saša. Já jsem tak později pojmenoval jednoho psa, ten měl taky takové oddané oči. Byl to zatoulaný vlčák, kterému jsem dával nažrat v jedné vesnici. Pracoval jsem v té době jako hydrogeolog a objížděl republiku v maringotce. Jednoho dne jsem ho nemohl najít, šel do místní hospody a říkám: ‚Saša se nevrátil.‘ Hostinská mi povídá: ‚Vždyť ho sežrali!‘ Že prý tam o jedné rodině každý věděl, že žerou psy. Takže takhle oni sežrali Sašu.“

/

„I remember the spring day in 1969, when we won a hockey match against Soviets at the World Championship. I went to a cinema that day to see ‚The Cremator‘ (Spalovač mrtvol). When I walked out from the cinema, I saw the cheering crowds everywhere. But after the film it felt terrible to me – the fanaticism in their eyes. We won a hockey match but there were already soldiers of People’s militia everywhere and all kinds of Czech idiots who controlled one another. I felt that I had to get away from the crowds.“

„I had a part time job in a printing company in 1972. I had a blue-collar job at first, I used to refill paper in the printer, but the company needed a chemist at the time and so I accepted the new position. The brought me to the director’s office so I could meet him. We got there and I sad: ‚How do you do, Mr. director?‘ He looked at me suspiciously and said: ‚Comrade Matzenauer, for you I will always be Comrade director.‘ I replied: ‚Comrade director, for you I will always be Mr. Matzenauer.‘ And that was it. I’d studied marxism already when I was growing up and I found out it was a senseless, inhuman thing. I find the Communist manifesto in itself to be a monstrosity. It was always hard for me to speak about serious things with people who had been influenced by marxism, there were some of those even among people who signed Charta 77. Even though some of them were honest people who thought they meant good but their whole way of thinking was disrupted by it. For me, many of the people who were politically engaged in the ‚Prague spring‘ of 1968 were not very trustworthy. One of the few who seemed credible was Alexander Dubček. Saša (diminutive of the name Alexander). Later I named a dog after him, he also had such devoted eyes. It was a stray German shephard, I used to feed him in one village. I worked as a hydrogeologist at that time and I drove around the country in a trailer. I couldn’t find the dog one day and so I went to a local pub and said: ‚Saša hasn’t returned yet.‘ The publican told me: ‚They ate him, you didn’t hear about it?‘ She said that there was a family in the village about whom everybody knew that they ate dogs. So this way Saša was eaten.“

__

Poslední příběh ze série o událostech srpna 1968 a jejich důsledcích. Série vznikla s podporou Paměť národa. Zde si můžete přečíst a poslechnout více o životě Michala Matzenauera: http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/4963?locale=cs_CZ

Pokud byste chtěli podpořit dokumentování a archivaci vzpomínek dalších pamětníků, můžete tak učinit zde: https://www.postbellum.cz/podporte-nas/

/

The last story of the series on the events of August 1968 in Czechoslovakia. I was able to meet the witnesses thanks to the support of the Memory of Nations project. You can read and listen more about life of Michal Matzenauer: http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/4963?locale=en_GB

If you would like to support recording and archiving of memories of witnesses of the 20th century historical events, you can do it here: https://www.postbellum.cz/english/