Powered by Seat

HOPRG_1880a

„Miluju módu a malbu a chtěl jsem to spojit dohromady. Je to součástí kolekce, ve které řeším svoje pocity. Tohle je ‚beznaděj‘. K tomu mě hodně inspirovala má střední škola. Na malé vesnici, třicet tři studentů. Nosil jsem od sedmnácti různé věci, koupené i mnou ušité, a oni to moc nebrali. Dávali mi to dost sežrat, i obyčejní lidé ve vesnici. Nadávali mi. Jednou mě vypískali z místní hospody. Jen proto, že se jim nelíbilo, co mám na sobě. Ale skrze oděv prezentujeme sami sebe a já se už prostě nedokázal té vesnici přizpůsobit. Chápu, že lidé se tam nemohou oblékat jako ve městě, na pole bych v tomhle nešel, ale já prostě cítil potřebu oblékat se jinak. A každá ta negativní reakce ve mně tu potřebu posilovala.“

/

„I love fashion and painting so I wanted to combine both. It’s a part of a collection in which I deal with my feelings. This one is called ‚despair’. For this piece, I got a lot of inspiration from my high school. A small village school, thirty-three students. I have worn a lot ot things since I was seventeen, both purchased and the ones I sewed myself, and people around me didn’t get it. They were giving me a hard time back then, even regular people in the village. They called me names. Once they booed me off the local pub. Just because they didn’t like what I was wearing. But we represent ourselves by the way we dress and I couldn’t adapt to the rural environment. I get that you cannot dress there like urban people, I wouldn’t wear this to the fields, but I felt this strong need to dress differently. And every negative reaction just made this need stronger and stronger.“