Powered by Seat

hoprg_1885a

„Jedna z mých nejúžasnějších dovolených byla, když jsem před pěti lety vzala kolo a dojela ze Zlína, odkud pocházím, do Prahy, kde žiju. Celou tu cestu jsem si připadala hrozně svobodně. Měla jsem jen kolo, malý baťoh a kreditku. Ale dlouho jsem tu cestu plánovala. Manžel mě od toho zrazoval, říkal, jak to bude nebezpečné, že mě někde přepadnou. Že to říkal známým a ti že říkali, že jsem se asi zbláznila. Tatínek naopak od začátku tvrdil, jaký je to skvělý nápad a že jeho kamarádi si to myslí také. Takhle si mě tedy předávali. Nakonec jsem se naštěstí rozhodla, že pojedu. Dovezla jsem si do Zlína kolo, tatínek mi ho dal do pořádku a první den cesty absolvoval se mnou. Bylo mu tehdy přes sedmdesát let a už byl nemocný. Ale celý život to byl velký sportovec. Jeli jsme a on chtěl neustále zastavovat a fotit, nahrávat různé scénky. Já koukala do mapy a říkala si, kolik toho ještě musíme ujet. Vypil mi všechnu vodu, snědl mi svačinu. Byl naprosto nepřipravený, což u něj bylo nevídané. Furt mlel. Jel vedle mě a neustále něco vykládal, což bylo na silnici nebezpečné a já z toho měla nervy. V jednu chvíli jsme dorazili k takovému přístřešku u lesa, zajeli pod něj a v tu chvíli, jako na povel, se spustil ohromný slejvák. Nebylo vidět ani na konec pole. Jak jsem byla celá vynervovaná, tak jsem si nejdřív říkala: ‚Pane bože, další zdržení. My snad do toho hotelu nedojedeme!‘ Ale on vytáhl zbytek svačiny, kafe, začal dělat různé srandičky. Vytáhl foťák a začal nás fotit. Dnes se koukám na ty fotky a říkám si, že to byl snad nejkrásnější okamžik, co jsem s tátou zažila. Jak jsme tam v tom dešti seděli, smáli se a povídali.“

„Poslední den mi manžel přijel naproti do Poděbrad a do Prahy jsme dojeli společně. Manžel není žádný sportovec, moc mu to nešlo, takže z jeho strany to byla obrovská oběť. Opět jsme zažili velký slejvák, tentokrát vytrvalejší, takže jsme jeli i v něm a on byl naštvaný a vyčerpaný. Ale přesto byl ochotný to se mnou podniknout. To pro mě byl další hodně silný moment – že se mi někdo tak moc věnoval, překonal se a něco takového se mnou podstoupil. Celá ta cesta pro mě byla symbolická. Viděla jsem v tom totiž takovou životní paralelu. Že jsem první etapu života jela s tatínek, pak dlouho sama a dnes, že tím životem jedu společně s manželem.“

/

„One of the best vacations of my life was five years ago when I took a bicycle and rode from Zlín, my hometown, to Prague where I live. I felt really free during the journey. All I had with me was the bike, a small backpack and a credit card. But I’d been planning the journey for a long time. My husband tried to put me off off it, he used to tell me how dangerous it would be, that somebody would mug me on the way. He told me that he’d talked about it with his friends and they thought I was crazy. My father, on the other hand, told me from the beginning what a fantastic idea that was and that his friends thought it as well. So my husband and my father were passing me on this way. Fortunately, I decided to do it. I brought my bike to Zlín, my father fixed it and joined me for the first day of the journey. He was more than seventy years old back then and he was already sick. But he had been a sportsman for his entire life. We rode together and he kept on stopping, taking pictures and joked around. I kept checking the map and thought about the great distance that we still needed to go to reach our hotel. He drank all my water and ate my snack. He was completely unprepared for the journey which was very surprising for him. He kept on talking. He rode next to me and talked about all kinds of stuff. It was dangerous to ride like that on the road and so I was stressed. At one point we reached a small shelter by the forest, we stopped under its roof and at that very moment, as if on cue, it started to rain really heavily. We couldn’t even see the end of the field. Since I was all stressed out, at the beginning I thought: ‚Oh my god, another delay. We won’t manage to reach the hotel!‘ But he unpacked the rest of the snacks, coffee and started to joke around. He took out a camera and started to take pictures of us. I look at the pictures today and I think that it maybe was the most beautiful moment I had with my father. Just us sitting there in the rain, talking and laughing.“

„On the last day of my journey, my husband met me in Poděbrady and joined me for the last part. We reached Prague together. My husband is no sportsman at all, he struggled with the bike and so it was a quite a sacrifice from his side. We experienced a heavy rain as well but this time it was more steady and so we had to ride in it and he was angry and tired. But still he was willing to do it with me. That was another strong moment for me – that somebody paid so much attention to me, surpassed himself and did that for me. The whole journey had a symbolic meaning to me. Because I saw a life analogy in it. That the first part of my life I was accompanied by my father, than I was alone for a long time and now it’s my husband who rides through the life next to me.“