Powered by Seat

hoprg_1877a

„Táta je vědec, máma vystudovala chemii, takže já k počítačům a vědě inklinoval od dětství. Školami jsem proplouval bez velkých potíží – na základce se v podstatě vůbec nic nedělo a střední škola je flákárna už ze své definice. A tak jsem si říkal, jak v klidu vystuduju vejšku, seženu práci ajťáka a bude. Ale přišel jsem na ČVUT a zažil své první velké selhání. Nevím, jak je to dnes, ale dříve tam natankovali tisíc studentů, osm set jich vyhodili a dvě stě demotivovali. Já už po prvním semestru viděl, že na to studium asi nejsem psychicky stavěný. Dnes si říkám, že to bylo to nejlepší selhání mého života, ale tehdy jsem si byl sám sebou dost nejistý, protože se mi rozsypala představa, kterou jsem o své budoucnosti měl. Najednou jsem nevěděl, co budu v životě dělat. Hodně jsem se děsil toho, že si vyberu nějakou školu, nějakou profesní cestu a pak že si ve čtyřiceti najednou uvědomím, že jsem svoje nejproduktivnější léta strávil prací na něčem, co nemá velký význam.“

„Nakonec jsem si podal přihlášku na chemii, kde do nás dva roky hustili kvanta věcí a teorií, které vypadaly hodně oddělené od toho, co kdy budeme dělat. Ale pak jsem začal pracovat na bakalářské práci a pochopil: Aha, takže já teď díky tomu rozumím tomuhle, můžu dělat to a tohle, vím, jak funguje támhleto. Dnes dělám z fyzikální chemie doktorát, zabývám se elektromigrací. Sice jsem zjistil, že pracovní rutina existuje úplně všude, ale přijde mi to daleko zajímavější, než jaká byla ta moje původní představa. Inženýrství je super, ale přeci jen tam člověk jen dává dohromady umělé věci. Když děláte vědu, tak víte, že existují věci, které můžete odhalit, na které můžete přijít, které můžete popsat. A pak třeba navrhnout, k čemu by taková věc lidem mohla být dobrá. Okamžik nějakého velkého odhalení asi prožije jen pár lidí, ti pak získají Nobelovku, ale pro mě je důležité už to vědomí toho, že dělám něco, co má skutečný smysl.“

/

„My father is a scientist, my mom studied Chemistry and I’ve been interested in computers and science since I was a child. I had basically no problems at school – there was nothing going on at the primary school and high school is a place where you can slack off. And so I thought that I would graduate from a university, get myself a job in IT and that would be it. But then I came to Czech Technical Univerzity and I experienced my first failure. I don’t know how it’s now but they used to enroll thousand students, throw eight hunded of them out and demotivate the rest. Already after the first semester I knew that I was not mentally built for the study in there. Now I think it was the best failure of my life but back then it made me quite insecure because the idea of my future had shattered. Suddenly I didn’t know what to do in life. I was afraid that I would choose a school, a career, and then I would turn forty and realized that I’d spent my most productive years doing something that don’t have much meaning.“

„In the end I applied for Chemistry where they rammed all kinds of things and theories down our throats and it looked very distant from everything we could do in the future. But then I started to work on my bachelor’s thesis and I got it: Oh, now I understand this, I know that. At the moment I doing a doctorate from physical chemistry, I am interested in electromigration. I’ve realized that routine exists in every field but I found out that it’s much more interesting than the idea I had originally. Engineering is great but in the end you just assemble artificial things. When you do science you know there are things that you can discover, that you can come up with, that you can describe. And then to suggest what it can be good for. Only a few people get to discover something great, these are the people who get the Nobel prize. But what’s important to me is just the awareness that I do something which really makes sense.“