Powered by Seat

hoprg_1900a

„Vy budete podobná duše jako já. Jenže vy oslovujete lidi a mě oslovují chodníky. Mám celé album, snad sto fotek. Jelikož špatně vidím, tak se musím při chůzi koukat po zemi – abych neupadla. A jednou jsem takhle byla v lázních a oni tam na zemi měli krásně skládané mozaiky. Od té doby jsem fotila chodníky ve všech městech, kam jsem jela. A i v Praze. Všichni koukají do výkladů a na baráky, ale někdy jsou na té zemi úplné obrazy. A také to jsou obrazy toho, jak se město o ty cesty stará. Já jsem své mládí prožila na Žižkově, kde vždy po dešti šel chlap a křídou na chodníku obkreslil louži – a už se to šlo spravit.“

„Ještě sbírám odvahu, ale nedávno jsem měla nápad, že začnu fotit, v čem lidé chodí.“
Myslíte v jakém oblečení?
„Kdepak, boty! Já zůstávám při zemi. Ale mířím vzhůru!“

/

„You must be a similar person as I am. But while you approach people, I get attracted by pavement. I got a whole album of them, maybe a hundred photos. Due to my bad sight, I have to look down when I walk – so as I don’t fall down. I was in a spa for a treatment once and there they had such beautiful mosaics. And I have been taken pictures of pavements in all cities I have been to ever since. Even here in Prague. Everyone looks at shopping windows and the houses but you can find such sophisticated depictions on the ground. And those are also depictions how the city takes care of its pavements as well. I spent my childhood in Žižkov where a guy went for a walk after a rain and he marked a puddle with a piece of chalk and the pavement got repaired.“

„Right now I’m gathering courage – as I have had an idea recently – to take pictures what people wear.“
You mean what clothes they have?
„Oh no, just the shoes! I keep myself grounded. But I’m aiming high!“