Powered by Seat

hoprg_1907a

„Dokud má člověk pocit, že má celý život před sebou, tak si myslí, že neustále směřuje někam kupředu. Náš život začíná narozením a končí smrtí, a tak si myslíme, že se pohybujeme po určité lince – že získáváme víc a víc zkušeností, učíme se ze svých chyb, stáváme se moudřejšími. Podle mě je to iluze. Protože jsem zjistil, že se všechno opakuje, že to jsou spíše určité cykly, ve kterých se točíme. Například v dospívání máme pocit, že se musíme vymezit proti svým rodičům, říkáme si, že v životě nebudeme dělat to, co oni, třeba se ohlížet na to ‚co se sluší‘, abychom si později s vlastními dětmi uvědomili, že se dostáváme do jejich dřívějších pozic. A že se naše děti vymezují proti nám. Do toho si začnete všímat, jak se situace okolo vás opakují, ať v práci nebo v osobním životě. Že lidé jednají stejně, že už tady všechno bylo. Já to dřív léčil třeba tím, že jsem se po čase nechal zaměstnat na jiném místě a měl pocit, že všechno je zase jiné, nové. Ale tenhle pocit vám dlouho nevydrží. A když mi pak jednoho dne pojišťovna oznámila, že už nejsem ten mladý, perspektivní člověk, za jakého mě dříve považovali, tak jsem si uvědomil, že ta linka, která byla celý život neustále přede mnou asi pomalu končí. A že nezbývá, než abych si to nějak v sobě uspořádal a vrátil se zpátky. To znamená udělal v tom kruhu ten zpětný pohyb. Například i k vnímání mých předků. Chtěl bych si udělat čas a zjistit, kdo ti lidé byli, kde žili a co tam dělali.“

/

„When you still have a feeling that you have your whole life ahead of you, you tend to think that you keep moving forward. Our life starts with our birth and ends with our death and so we think that we follow a certain line in life – that we gain more and more experiences, learn from our mistakes, become wiser and wiser. I think that’s an illusion. Because I’ve realized that everything keeps repeating, that there are rather circles in which we spin. When we are growing up, for example, we feel a need to be in an opposition to our parents, thinking that we don’t want to end up like them who keep consider what is a decent behaviour. But when we have our own children, we realize that we find ourselves in the same positions our parents used to have. And that our children get in opposition towards us. What’s more, you start to notice how everything keeps repeating around you, be it in work or your personal life. You notice that people still act in the same way, that everything have already happened. I used to struggle with it by changing jobs – I went to work to a different place and everything felt new and different again. But this feeling don’t last long. And so when my insurence company informed me one day that they don’t see me as the young and perspective person anymore, I realized that I am slowly getting to the end of the line that had been ahead of me for my whole life. And that I have to get myself together and go back. That means to do the backward motion in the circle. For instance to return to the moment when I perceive my ancestors. I would want to make time and find out who these people were, where they lived and what they did.“