Powered by Seat

hoprg_1916a

„Já jsem životní optimista. Když jsem ležel v nemocnici na Františku, tak se mě ptali, jestli chci na dvojlůžkový pokoj. Já jim řekl: ‚Ne, já chci na ten největší, já si chci povídat s lidmi.‘ Takže mě dali na dvanáctku a já se s každým bavil – i s tím, co mu uřízli nohu. Dali mu protézu a já říkám: ‚Pepiku, zítra ti budu stříhat nehty.‘ A on se smál. Hned to bral jinak. Říkám: ‚Hoši, všechno je to v hlavě!‘ Po měsíci, co jsem tam ležel, přišel doktor a říká: ‚Pane Blažejovský, od té doby, co jste tady, se všem pacientům zlepšil zdravotní stav!‘ V tom já jsem přeborník. Říkávám, že každý člověk má v sobě lekárnu – ale ne každý ji dovede otevřít. Já jsem jednou byl na operačním sále a dělali mi srdeční katetrizaci – to se rozřízne tříslo a pustí do vás takový katétr. Napřed jede balónek, který se nafoukne a roztáhne tu zúženou cévu, co jde k srdci, a pak jede pružina, která se tam nechá a balónek jde ven. To mi dělali dvakrát. Ale podruhé mi na operačním sále najednou doktor říká: ‚Pane Blažejovský, vy máte hrozné štěstí – vaše srdce si samo udělalo bypass.‘ To byl jeden zázrak. Druhý přišel, když mi jednou páni chirurgové – Červený a Černý se jmenovali, jako v tom románu od Stendhala, a to si nedělám legraci –, omylem roztrhli močovou trubici. To byl docela průšvih. Museli mi pak propíchnout močový měchýř, aby nenastala otrava organismu. Dali mi pytlík, půl roku jsem chodil s vývodem a oni se neúspěšně zkoušeli dostat dovnitř, aby mi udělali kompletní rekonstrukci močových cest. Já z toho měl hrůzu. Ale nakonec jsem jednoho dne přišel za doktorem, jemu se tam konečně podařilo dostat a říká: ‚Ta vaše trubice srostla!‘ Takže já se prostě opravuju za pochodu. Manželka říká, že jsem Robocop.“

/

„I am a life optimist. When I was lying in the ‚Na Františku‘ hospital in Prague, they asked me if I’d wanted to be put in a twin bedroom. I told them: ‚No, I want to be in the biggest one, I want to talk to people.‘ And so they put me in a twelve-bed room and I talked to everyone – even with the one whose leg had been amputated. They gave him an aritifical limb and I said: ‚Pepik, I’m going to clip your nails tomorrow!‘ And he laughed. It made him thought about it in a different way. I say: ‚Guys, it’s all in your head!‘ After a month spent there a doctor came to me one day and said: ‚Mr. Blažejovský, since you’ve been here, the condition of all the pacients improved!‘ I am an expert in that. I say that everybody has their own pharmacy in their bodies – but not everyone is capable of opening it. I was in an operating room one day as they did a cardiac catheterization on me – they cut your groins, open it up and put a catheter in you. First a balloon goes in which is blown up and tries to stretch the constricted blood vessel that goes into the heart. Then a spring goes in which stays there and the balloon goes out. They performed this twice on me. But the second time, the doctor in the operating room leans to me and says: ‚Mr. Blažejovský, you are so lucky – your heart has performed the bypass on its own.‘ That was the first miracle. The second one came on other occasion when surgeons – their names were Red and Black just as in the novel by Stendhal – ripped my urethra by mistake. That was quite a pickle. They had to burst my bladder so that my organism wouldn’t have been poisioned. They gave me a small sack, I walked with it for half a year and they were unsuccesfuly trying to get in so that they could do a complete reconstruction of the urinary tract. I was terrified of it. But in the end I went to see the doctor one day, he finally managed to get in and he said: ‚Your urethra has grown together on its own!‘ So I am reparing myself on the go. My wife says I am Robocop.“