Powered by Seat

hoprg_1922a

„I came to study in Prague to get away from my hometown. To figure out what I really want in my life. That’s what people from US do, right? We all came to find ourselves around here. I am not sure if it works that way but I’m definitely getting independent. And I’m also getting used to many new concepts. Like public transportation. I am from a little town that has more cows than people. We have one bus stop. You drive everywhere, everybody know everyone. We are the kind of town where everyone marries their high-school sweethearts, settles down, farms and lives in the same place where his family have lived forever. I can tell you every kid that graduated three years before me and every kid that will graduate three years from now. I can tell you something about each of them and their families. Their flaws and perfections. So when I got here and nobody knew who I was – that was a new concept for me as well. And still is. These people passing behind me – the idea that I don’t know them and they themselves don’t know anybody else around here is still crazy to me.“

/

„Přijela jsem studovat do Prahy, abych unikla ze svého rodného města. Abych si ujasnila, co v životě chci. Takhle to přeci lidé ze Spojených států dělají, ne? Všichni jsme sem přijeli najít sami sebe. Nejsem si jistá, jestli to tak funguje, ale rozhodně se tu stávám čím dál tím víc nezávislou. A také si zvykám na nové koncepty. Třeba veřejná doprava. Pocházím z malého města, kde žije víc krav než lidí. A máme všehovšudy jednu autobusovou zastávku. Všude se jezdí autem a každý každého zná. My jsme taková ta vesnice, kde si každý vezme holku se kterou začal chodit na střední škole, farmaří a usadí se na stejném místě, kde žila jeho rodina od nepaměti. Můžu vám na místě vyjmenovat všechny lidi, kteří maturovali tři roky přede mnou a všechny, kdo budou maturovat tři roky po mně. Můžu říct něco o každém z nich i o jejich rodinách. O jejich nedostatcích i ctnostech. Takže když jsem přijela sem a nikdo mě neznal, tak to pro mě také byl úplně nový koncept. A stále je. Tihle lidé, co prochází za mnou – to, že je neznám a že oni sami tady nikoho neznají, to je pro mě pořád dost šílená představa.“