Powered by Seat

hoprg_1923a

„S narozením první vnučky se můj život rázem změnil. Její maminka šla brzy do práce, tatínek pracuje v zahraničí, a tak jsem se o ni od čtyř měsíců hodně staral já. A od té doby skoro nic jiného nedělám, než že se starám o děti. Protože o pár let později se situace opakovala s druhým vnukem a dnes se opakuje s vnukem třetím. Takže já se od brzkého ranního vstávání až po večerní čtení pohádek nezastavím. Když byla ještě malá, tak jsem s tou první vnučkou takhle chodil po městě a nosil ji na břiše. Starší dámy se za mnou ohlížely a zabíjely mě pohledem. Jedna to tehdy nevydržela, zastavila se u mě a prohlásila: ‚Jak vám můžou to dítě svěřit?!‘ Zvervózňovalo ji, že takový dědek se stará o malé dítě. Ale já z toho měl spíš legraci. Takže jsem jí odpověděl: ‚Milá dámo, a to si představte, že já taky peru, žehlím, vařím, přebaluju, oblékám, krmím a koupu!‘“

/

„My life changed when my first grandchild was born. Her mom went to work quite early, her dad works abroad and so it was me who was taking a lot of care about her. Since then I take care of children almost all the time. Because it was the same story with my second grandchild who was born a few years later and now it’s the same situation with my third grandchild. And so I don’t stop from the early morning wake-up till the evening’s reading of fairy tales. When she was still little, I used to go around the city with the first granddaughter and I carried her on my belly. Older ladies used to turn and murder me with their eyes. One of them couldn’t stand it and so she came to me and said: ‚How can they entrust the baby to you?!‘ She was nervous that such an oldster take care of a little child. But I just smiled. And I replied: ‚Dear lady, and now imagine that I also change diapers, do the laundry, cook, feed, dress and give a bath!’“