Powered by Seat

hoprg_1938a

„Lately I’ve been thinking about my purpose in life. I am sure there was a specific reason why I was born, where I was born and why I meet people that I meet. It’s not a coincidence. Since I keep meeting people who open up to me and talk to me about their challenges, I think that my purpose is pointing people to their purpose. That’s my passion. But it took me a while to realize it. Because sometimes we want a big picture – we have some big goal in front of us, like becoming a psychologist and helping people. But maybe we are already helping our younger sister or a schoolmate. It’s not about the big picture, it’s the things we do every day. My grandad was a good example. He taught my grandmother how to read and write, she didn’t know. He educated himself, educated all his nine kids and also helped other people around him. He found his purpose and led a fulfilled life with no questioning of its meaning, with no depressions and anti-depressants. He lived for other people. That’s what I believe in: We are not put here just for ourselves, to build empires for yourselves. To think: me, my education, my career, my house, my life. We are put here for other people and other people are put here for us. I think the moment you realize ‚it’s not just about me‘ is the moment you find your purpose.“

/

„V poslední době přemýšlím o svém životním poslání. Jsem si jistá tím, že existuje důvod, proč jsem se narodila, důvod pro to, kde jsem se narodila, a pro to, že potkávám lidi, které potkávám. Není to pouhá náhoda. A jelikož neustále potkávám lidi, kteří se mi svěřují se svými obtížemi, tak jsem došla k tomu, že posláním mého života je pomáhat nalézat poslání druhých lidí. To je moje vášeň. Ale chvíli mi trvalo, než jsem si to uvědomila. Někdy totiž hledáme širší perspektivu – vidíme před sebou nějaký velký úkol, třeba stát se psychologem a pomáhat lidem. Ale třeba už v té chvíli pomáháme mladší sestře nebo spolužákovi. Nejde o to nahlížet život v celé jeho šíři, ale o to, co děláme každý den. Dobrý příklad byl můj děda. Naučil moji babičku číst a psát, ona to neuměla. Vzdělal sám sebe i všech svých devět dětí a navíc pomáhal lidem ze svého okolí. Našel své poslání a vedl plnohodnotný život bez zpochybňování jeho smyslu, bez depresí a antidepresiv. Žil pro druhé. V to já věřím: Nejsme zde na světě jen sami pro sebe, pro to, abychom si pro sebe budovali vlastní říše. Abychom přemýšleli: Já, moje vzdělání, moje kariéra, můj dům, můj život. Jsme na světě pro druhé lidi a druzí jsou tu pro nás. Myslím si, že ve chvíli, kdy si uvědomíme, že ‚všechno není jen o mě‘, zároveň objevíme vlastní životní poslání.“