Powered by Seat

hoprg_1937a

„Nedávno jsem nastoupil do nového zaměstnání a říkám si, jestli je to pro mě správná cesta. Nevím, jestli jsem ji kdy objevil. Teď už o tom však alespoň přemýšlím – dříve jsem tak trochu automaticky následoval to jediné, o čem jsem měl pocit, že umím. To, čím jsem se zabýval, co jsem studoval na škole. Pět let jsem tedy pracoval jako překladatel. Ale nevyhovoval mi životní styl, který je s tou prací spojený. Deset hodin denně u počítače, doma nebo v knihovně. Zabýváte se jen tím daným textem, soustředíte se jen na něj a z okolního světa se snažíte vše vypustit. Pokud člověk není vyloženě etablovaný a nepracuje stabilně pro nějaké nakladatelství, tak je to taková práce-nepráce. Nikdo o tom moc neví, s nikým se pracovně příliš nepotkáváte a ani o tom, co děláte, nemůžete s nikým moc mluvit. Nemáte tolik šancí učit se od dalších lidí, vše závisí jen na vás. Já měl ale pocit, že na to je v mém životě příliš brzy – spoléhat jen a jen na vlastní síly.“

„Roky jsem měl pocit, že mi něco utíká, roky sbíral odvahu z té mé ulity vystoupit. Byl to hrozný pocit. Uvědomoval jsem si totiž, že se dlouhodobě nezabývám tou nejpodstatnější otázkou: Jak žiju? Protože co je důležitější, než mít pocit, že děláte něco, co pro vás má smysl a co vás vnitřně uspokojuje? Tím, že jsem to neustále odkládal, tak se ve mě hromadila frustrace. Nejtěžší pro mě bylo připustit si, že přestože mě literatura hodně zajímá, tak že to není moje vášeň – znám mnoho lidí, kteří překlady a literárními světy žijí mnohem víc. Dokud člověk takovýhle krok neudělá, tak je také plný obav. Co budu dělat? Co to pro mě bude znamenat? Jak se v tom budu cítit? Myslím si, že v tom, že jsem se nakonec odhodlal, hrál roli i věk. Je mi třicet čtyři a bylo mi jasné, že nebudu moci kdykoliv začít svůj život utvářet úplně jinak.“

„Nevím, co budu říkat za měsíc nebo za půl roku, ale cítím se dnes líp než dřív. Vstoupil jsem sice na nové, neznámé území a musím začínat znovu, s pocitem, že jsem zelenáč, ale věřím tomu, že když člověk pracuje s lidmi a učí se od nich, tak je jeho život radostnější. Také si přijdu normálnější – chodím někam do zaměstnání jako ostatní, řeším stejné, třeba i stejně banální, věci jako ostatní. Důležitý poznatek pro mě je, že smysl povstává lépe ze srovnání více věcí. Podle mě je dobré vyzkoušet mnohem víc různých zaměstnání, dokud člověk nenajde tu polohu, která mu vyhovuje nejvíce. Ale když vidíte změnu svého směřování jako ohromný úkol nedozírného dosahu, tak se s tím strašně špatně něco dělá. Takhle na to pohlížet je však nesmysl. Protože nic není definitivní. Jde zkoušet mnoho věcí, vyzkoušet různé práce a pozice. Můžete mnohokrát narazit, neuspět, vydat se špatnou cestou. Ale nejhorší je stát na místě, stagnovat a nic s tím nedělat.“

/

„I’ve recently taken up a new job and so I been thinking whether it’s a good path for me. I don‘t know if I had ever discovered it. But at least I think about it now – before I used to, somehow automatically, follow the only thing I thought I was good at. The only thing that I engaged in and studied at school. And so I worked as translator for five years. But I didn’t like the lifestyle which goes with it. You sit at a desk for ten hours every day, at home or in a library. You deal only with the text and try to shut down everything else. If you’re not a well-known translator who works in a publishing house, it’s a weird kind of a job. Almost nobody knows you, you don’t meet many people and you can’t even have a normal conversation about it. There’s not many opportunities for you to learn from other people, everything depends solely on you. But I felt that I was still too young for that – for relying only on myself.“

„For years I felt like I was missing out, years it took me to muster the courage to walk out of my shell. It was terrible. Because I was aware of the fact that I wasn’t asking myself the most important question of all: How do I live? Because what’s more imporant than to have a feeling that you do something that makes sense to you and which brings you an inner satisfaction? By constantly putting this off, a frustration grew in me. The most difficult thing was to admit to myself that even though literature is something that I really enjoy, it’s not my passion – I know many people who are far more into literary worlds and translations. Until you make such a step, you are also very anxious. You think: What would I do? What would it mean for me? How would I feel? I think my age also played a role in my decision-making. I am thirty-four now and I was well-aware that I am getting to a point when I won’t be able to start shaping my life in a completely different way.“

„I don’t know what I’ll be saying in a month or six months but I feel better now than I did before. I’ve entered a new, unknown territory and I have to start anew and with a feeling of being a rookie but I do believe that when you work with people and learn from them, your life gets more joyful. I also feel to be more normal now – I go to work as others do and I deal with the same – even the banal – things. The important finding for me was that a sense rises up more clearly from a comparison of more things. I think it’s good to try out many jobs, until you find the position that suits you the most. But if you see the change of your life-course as a colossal task of an immense significance, it gets really hard for your to make it happen. But it makes no sense to look at it this way. Because nothing is permanent. You can try many things, many jobs and positions. You may stumble, you may even fail or set off in a wrong direction. But the worst thing is to stay still, stagnate and do nothing about it.“