Powered by Seat

hoprg_1942c

„Už padesát let žiju v Americe. Odešel jsem v polovině šedesátých let – jel jsem na konferenci do Německa a už se nevrátil. Já to tady nemohl vystát. Komunisti naší rodině všechno sebrali – strýc měl velkou stavební firmu, můj otec byl mlynář. Zaměstnával spoustu lidí, ti u nás celý rok spali a jedli. Po čtyřicátém osmém jsme ale o všechno přišli a ti nejhorší zemědělci ze vsi založili zemědělské družstvo. Já nemohl cestovat a nemohl se spravedlivě probíjet, protože jsem nebyl členem strany. A ani být nechtěl. Táta zemřel na rakovinu a já se musel naučit spoléhat se sám na sebe a využít ten systém, který měl za cíl zničit jednotlivce. Musel jsem se v tom naučit chodit. Byl jsem vždy hodně činný – dělal jsem sporty, hrál jazz, učil se jazyky a vzdělával se. To všechno jsem si vzal s sebou. Ale když jsem dorazil do Ameriky a nastoupil do prvního zaměstnání ve velké firmě, tak jsem byl v šoku – cítil jsem se podobně jako tady za komunismu. Jasně daná hierarchie společnosti. Museli jsme nosit bílou košili a tmavou vázanku, měli předepsáno téměř vše – například jste se nemohl v práci jen tak zastavit a začít se s někým bavit. To se hned začali cukat. Cítil jsem se být neustále pod kontrolou, musel jsem na slovo poslouchat šéfa, moje nápady a názory nikoho nezajímali. To pro mě bylo zklamání. Také jsem viděl, že místní politika je jiná, než jsem si představoval, a že v té době stále perzekvovali černochy. Jednoduše jsem čekal demokracii a volnost a zjistil, že je to složitější. Ale stále to bylo o hodně lepší, než na co jsem byl zvyklý. Zatímco tady když jste si z někoho nahoře udělal srandu, tak vás mohli zavřít, tak tam vás mohli maximálně vyhodit z práce. Což se mi také několikrát stalo. Byl jsem z toho špatný, ale vždy jsem se o trochu zlepšil, něco se naučil, a nakonec šel pracovat do menších firem, kde té svobody bylo víc. Nikdy jsem neměl velkou zaměstnaneckou jistotu, opět jsem si musel najít svoje místo, ale naučil jsem se v tom chodit.“

/

„I’ve been living in the United States for fifty years. I left Czechoslovakia in mid-1960′s – I travelled to a conference in Germany and never came back. I just couldn’t stand it here. Communists took everything from my family – my uncle used to have a big construction company, my father used to be a miller. He had employed many people, they slept and ate at our place throughout the years. But we lost everything after the communist coup in 1948 and the worst farmers of our village founded an agricultural cooperative. I couldn’t travel and struggled in the society in a fair way because I was not a member of the Communist party. And I didn’t want to be. My father died of cancer and I had to learn how to rely on myself, how to use the system that intended to destroy inividuals. I had to learn how to get by in it. I was always very active – I did sports, I played jazz, I learned languages and educated myself. I took all that with me. But when I arrived to the United States and took up a first job in a big company, I was shocked – I felt in a similar way like I did here during communism. There was a clear hierarchy. We had to wear a white shirt and a dark tie, there were all kinds of rules we had to follow – for example, you couldn’t just stop and chat with somebody at your desk. Because the bosses got all nervous. I felt like I was monitored all the time, I had to do everything my boss said and nobody cared about my ideas and opinions. I was dissappointed. I also noticed that the local politics was different than I thought and I could see the ungoing persecution of black people. Simply put, I had expected democracy and freedom and it all turned out to be more complicated. But it was still much better than what I had known from here. Because here when you made fun of somebody above you, you could have ended up in a jail. Over there, the worst you could expect was to be fired from your work. Which did happen to me, several times. It made me feel bad but I always managed to improve myself a bit and learn something new. In the end I started to work in a smaller companies where was more freedom. I never had much of an occupational security, I had to find my place once again but I’ve learnt how to get by.“