Powered by Seat

hoprg_1945a

„Vyrostla jsem v surrealistické rodině – máma fotila praskliny ve zdech a táta maloval, třeba rozřezaná břicha a rozřezaná ňadra – a zůstal mi z toho určitý sklon k morbiditě. Což má svoje výhody. Když na ulici vidím chcíplé zvíře, tak mi nevadí jít a uklidit to. Také jsem ještě do nedávna, jako členka židovské obce, chodila mýt mrtvoly před pohřbem. Každý zemřelý se musí perfektně a rituálně umýt, zvládne to dělat jen pár lidí. Ale já s tím neměla problém. Mě už se některé věci prostě nedotknou. Nemyslím, že by to bylo okoralostí srdce, spíše jsem se už otužila – když uvidíte sto mrtvol a budete je mýt, tak vás další nepřekvapí. Kdežto člověk, který třeba nikdy žádnou mrtvolu neviděl a poprvé uvidí ležet člověka někde na zemi, tak ho obejde velkým obloukem a s velkou vnitřní hrůzou. Já žádnou vnitřní hrůzu necítím. Já vidím všechno.“

/

„I grew up in a surrealistic family – my mom used to take pictures of cracks in walls and my father was a painter and drew cut stomachs and cut breasts, for example – and I got a tendency towards morbidity out of it. Which has its advantages. When I see a dead animal on a street, I don’t mind going and cleaning it up. Up until recently I also, as a member of the local Jewish community, used to go and wash dead bodies before their burials. All the deceased need to be perfectly and ritually washed and only a few people are able to do that. But I didn’t have a problem with it. Some things simply don’t get to me anymore. I don’t think it’s because my heart is too numb, it’s rather that I’ve hardened myself – when you see one hundred dead bodies and wash them, you won’t get surprised by the next one. Whereas when a man who has never seen a dead body before goes and sees somebody lying on a ground, he will probably try to walk as far as he can from the scene and will do so with a great inner fear. I don’t feel the inner fear. I can see it all.“

__

Jedno z děl její matky, Emily Medkové / One of the artworks of her mother, Emila Medková