Powered by Seat

hoprg_1953a

(1/2) „Se spolužákem z architektury jsme hned na přelomu osmdesátého devátého a devadesátého roku založili firmu – navrhovali jsme, dělali design a architekturu. Říkali jsme si, že ostatní se budou věnovat revoluci a my se mezi prvními dostaneme na ten druhý břeh. Že nás bude živit to, co nás baví dělat. Pracovali jsme tehdy i dvacet hodin denně, šest a půl dne v týdnu, a já tomu svému společníkovi bezmezně důvěřoval. Měli jsme spolu takové profesní manželství, trávili v práci víc času než doma. Což si po pár letech začalo vybírat svou daň. Přelívalo se to z práce domů a zpět. Permanentní a dlouhé hádky s manželkou, série chybných rozhodnutí v práci, prodlužující se termíny. Ale to jednou nestihnete termín, podruhé, a už od vás klienti utíkají. Nakonec to skončilo profesním bankrotem, zavinil jsem si ho sám. Tak dlouho se to na sebe nabalovalo, až z toho byla obrovská koule problémů, která už nešla zastavit.“

„S manželkou jsme se v polovině devadesátých let začali rozvádět. To bylo nejtěžší období. Rozvod nakonec trval asi pět let, ale dalších pět let jsme spolu dále žili, s dětmi. Neměli jsme prostředky, abychom se rozstěhovali a každý šel do svého. To se stalo až ve chvíli, kdy jsme přestali zvládat společně hradit náklady na byt. Manželka s dětmi našla řešení přes obecní úřad a mně, jelikož jsem nakonec skončil na úřadě práce, po letech nezbylo nic jiného, než jeden večer zazvonit na nocležnu. Tím jsem vstoupil do úplně jiného světa.“

„Nocležny fungují tak, že tam můžete přespat jen osm hodin. V šest ráno je budíček, do tři čtvrtě na sedm musíte být pryč. Já hodně chodil po knihovnách na internet, ale ty otevírají v devět. Takže co do devíti? Byl březen, zima, takže zbývaly tramvaje a obchody. Ocitnout se najednou v takové situaci pro mě byla šupa. Cítíte se být mimo, jste outsider. Lůzr. A jakmile to z vás někdo vycítí, tak vám to dá najevo. Jsi bezdomovec? Odchod! Jdi si mezi svý. Člověk mlátí do zdi a říká si: Proč já jsem to nechal dojít tak daleko? Neměl jsem kolem sebe nikoho, kdo by měl podobnou zkušenost, takže jsem si na všechno musel přijít sám. Všechno jsem si to vyžil. I období, kdy jsem měl 2200 korun na měsíc. Jde to přežít, ale dlouhodobě je to špatný. V jeden moment jsem jedl dva měsíce jablka ze stromu. Ale nejtěžší je nepoddat se malým, etapovým neúspěchům. Třeba když odepíšete na dvě stě inzerátů, a sto padesát vám vůbec neodpoví. To je docela nápor na sebevědomí. Ten vějíř uplatnění je zároveň v takové situaci strašně úzký. Pokud nebydlíte, tak skoro nemáte šanci pracovat. A pokud nepracujete, nemáte možnost bydlet.“

/

„At the turn of 80’s and 90’s, I founded a firm with a former classmate of mine who also studied Architecture. We were thinking that while the others would be busy with the revolution, we’d be one of the first to get to the other bank. That we will make money doing what we loved to do. At that time, we used to work about twenty hours per day, six and a half days a week and I trusted my partner endlessly. We used to have a sort of professional marriage; spent more time at work than at home. Which naturally started to pay off in the wrong way. It showed at work, then at home, then the other way around. Endless fights with my wife, a series of incorrect decisions at work, extending deadlines. But once you miss the deadline, you miss it twice and then clients run away from you. In the end I got bankrupted, it was all my fault. It became a huge snowball of problems that I just couldn’t stop.”

“I divorced my wife in mid-90’s. That was a very hard time. The divorce took five years but we lived together for yet another five years, with our kids. We couldn’t afford to live independently. Which eventually happened when neither of us could pay off the rent and living cost. My wife and the kids found a place through our municipality and I – due to the fact that I was registered at the employment office – had to ring the bell of a dormitory. At that time I entered an entirely different universe.”

“Dormitories are opened for you for just eight hours. The alarm clock goes on at 6 a.m. and you gotta leave by 6:45 a.m. At that time, I used to visit libraries a lot as they offered free Internet but they open at 9 a.m. So what can you do until nine? It was March, still cold so there were just trams and stores. It was a great shock for me. You feel as an outsider. A loser. And when someone senses that, you kind of know about it. Are you homeless? Get out! Go join the others! One hits the wall and thinks: ‘Why did I let it go so far?’ I didn’t have anyone around me who would have had such experience so I had to figure everything out on my own. I lived through it all. Even the time when I had only 2200 CZK for the whole month. You can survive but it’s bad in the long term. At one time I would even eat apples fallen from trees for two months. But the hardest thing is not to yield to those small failures proceeding in stages. For example when you respond to two hundred job offers and from one hundred and fifty you don’t get any replies. That has a huge impact on your self-confidence. The spectrum of possibilities is very limited. When you don’t have a place to stay, you don’t have a chance to get a job. And when you don’t have a job, you don’t have a chance to have a place to stay.”

__

Příběh je součástí série o lidech, kteří se ocitli v takzvané „bytové nouzi“, tak jak ji definuje připravovaný zákon o sociálním bydlení. O jeho přijetí se dlouhodobě zasazuje Platforma pro sociální bydlení.

Pokud chcete přijetí zákona o sociálním bydlení podpořit vy sami, můžete tak učinit prostřednictvím petice na stránkách www.mitsvujdomov.cz. A od ledna sledujte dění na Mít svůj domov.

/

The story is a part of a series on people who got into a situation of a so-called „housing crisis“, as defined by the Law on Social Housing that is being prepared now in the Czech republic. The passing of the Law has been advocated by Platforma pro sociální bydlení for a long time.

You can voice your support of the Law through a petition on www.mitsvujdomov.cz. From January on, you can also follow the campaign on Facebook: Mít svůj domov