Powered by Seat

hoprg_1960a

(2/2) „Snažím se dnes začlenit do normálního života, i když je to těžké. Ale už jedenáct měsíců jsem bez drog a říkám si, že to bez nich snad už vydržím. Jenže když člověk opakovaně padne do bezdomovectví, tak už ani nemá chuť a energii se z toho vyhrabávat. I dnes si občas říkám, proč to dělám, když vím, že se mi jednou nepodaří zaplatit nájem a jsem v tom zpátky. Bojím se, jak se k tomu postavím, až přijde nějaký další zlom. Ale bydlím teď na ubytovně, mám normálního přítele se kterým se nehádáme a mám i práci. Není na plný úvazek, ale je to práce. Co bych chtěla, je najít si normální podnájem. Na ubytovně je málo místa, společná koupelna, společná kuchyň. Mám štěstí, že mám svůj plynový sporák, protože v té kuchyni je strašný bordel. Přitom za ty peníze co platíme bysme možná i podnájem sehnali. Jenomže většinou chtějí kauce, dva až tři nájmy, a to se pro nás dává těžko dokopy. A rozhodně bych se kvůli tomu nechtěla zadlužit.“

„Už nějakou dobu spolupracuji s organizací Jako doma, s Kuchařkami bez domova, a také dnes přes Pragulic provádím lidi po městě. Lidé z těch organizací mi hodně pomohli, včetně toho, že mi zaplatili první nájem na ubytovně. Ale musela jsem se různé věci učit. Byla jsem dlouho zvyklá na určitý styl života – nemusela jsem vstávat do práce, být někde v konkrétní čas. A tak se párkrát na začátku stalo, že jsem svou prohlídku zaspala. Ale nevyhodili mě. V jiný práci by to asi udělali. Ale tady mi dali šanci – že se to se mnou možná zlepší. A dnes už se mi něco takového nestává. Dostala jsem šanci a snažím se jí využít.“

/

„I try to integrate but it’s hard. I have been off drugs for eleven months and I’m hoping I manage without them. But when you fall into homelessness repeatedly, you don’t have any energy to dig yourself out of it. Even now I keep on having doubts why I do it when I know there comes a time when I’m not able to pay my rent and I get there again. I’m scared of what I do when it comes. Now I live in a flophouse, I have a regular boyfriend with whom I don’t fight and I even have a job. Not a full-time job but still a job. What I wish for is to find regular sublet. There is no space in a flophouse, a shared bathroom, a shared kitchen. I’m lucky that I have my own gas stove because the kitchen is incredibly dirty. In fact I think we should be able to find a regular sublet for the money we are paying now. But most owners want two or three down payments which is impossible for us to get together. And I don’t want to fall into debt for this.”

“I have been collaborating with the Homelike organisation / Cooks without Home for some time and I also work as a city guide for Pragulic. People from these organisations helped me a lot, including paying the first rent to the flophouse. But I also had to learn a lot. I was used to a particular way of life – I didn’t have to get up for work, to be somewhere at a given time. A few times I missed my guided tour. But they didn’t fire me. Somewhere they would do it. But there they gave me a chance – that it might get better with me. Such things don’t happen these days. I was given a chance and I try to make use of it.”

__

 

Příběh je součástí série o lidech, kteří se ocitli v takzvané „bytové nouzi“, tak jak ji definuje připravovaný zákon o sociálním bydlení. O jeho přijetí se dlouhodobě zasazuje Platforma pro sociální bydlení.

Pokud chcete přijetí zákona o sociálním bydlení podpořit vy sami, můžete tak učinit prostřednictvím petice na stránkách www.mitsvujdomov.cz. A od ledna sledujte dění na Mít svůj domov.

/

The story is a part of a series on people who got into a situation of a so-called „housing crisis“, as defined by the Law on Social Housing that is being prepared now in the Czech republic. The passing of the Law has been advocated by Platforma pro sociální bydlení for a long time.

You can voice your support of the Law through a petition on www.mitsvujdomov.cz. From January on, you can also follow the campaign on Facebook: Mít svůj domov