Powered by Seat

hoprg_1970m

(1/2) „Nejdřív jsem měl v pětadvaceti letech asi čtyřměsíční depresi, která ale odezněla sama, bez toho, abych navštívil lékaře. Během té doby jsem byl totálně bez sebevědomí, bál jsem se promluvit na lidi, mluvit s kamarády. Všech jsem se stranil. Byl jsem uzavřený, sklíčený, unavený, vyčerpaný. Jen jsem jedl a vylučoval. Nechtělo se mi nikam moc chodit. Moc jsem nevědel, co se děje. Já jsem byl vždy takový uzavřený knihomol, takže rodině ani nepřišlo, že by se mnou něco bylo. Já ale věděl, že tohle už je moc. Během toho roku jsem prošel první atakou, kterou vyvolala taková hluboká psychospiritualní zkušenost.“

„Mám dojem, že to celé souviselo s tím, že jsem se cítil být nepoužitelný pro praktický život. Pořád jsem nevěděl, co budu dělat po škole, jak budu žít, kde budu žít. Vůbec jsem v tom neměl jasno. Když mi během deprese přestaly dávat smysl takové ty běžné, každodenní věci jako chodit do školy, chodit do práce, chodit na šerm, tak jsem se začal upínal ke spiritualitě, kde jsem našel určitou seberealizaci a hlubší smysl. Jeden týden jsem tehdy držel půst a do toho hodně cvičil jógu a pránájámu, což jsou dechová cvičení. Hodně jsem se také modlil za odpuštění mých hříchů. Jeden den jsem se rozhodl, že bych rád Boha zažil přímo, opravdově, a následoval jsem doporučení jedné knihy, která mluvila o probuzení něčeho, čemu se říká hadí síla. A stalo se, že se ve mě opravdu něco probudilo. Byl jsem tehdy v kostele, kam jsem se přišel modlit a kde jsem byl dva roky předtím pokřtěn, a začal jsem se třást a silně potit. V jednu chvíli jsem se už ani nemohl udržet na nohou a musel si lehnout na dlažbu. Tam jsem tehdy zažil, jak mé vědomí letí tunelem ke zlatému světlu, kde prožívá totální blaženost a chce s tím světlem, s tou blažeností, splynout. Ale zároveň jsem pořád věděl, co se děje. Když už jsem se rozhodoval, jestli splynout nebo nesplynout, tak mě napadlo, že by to také mohla být moje úplná smrt. A já nechtěl způsobit zármutek mým blízkým, kteří by našli mrtvé tělo. V tu chvíli tam přiběhl nějaký chlapík, to jsem také vnímal, který vykřikl: ‚Proboha, vždyť je tady nějakej mrtvej! Zavolejte záchranku!‘ Já jsem si říkal: Záchranku? Představil jsem si, jak mi nějací chlapi dávají elektrošoky, a jelikož jsem to nechtěl zažít, tak jsem se radši vědomě vrátil zpět do svého těla a probral se. Ale s obrovskou energií. A myslím si, že právě tahle energie, která se ve mě naakumulovala, mi tehdy hýbla s jemným biochemismem v mozku a mě z toho lidově řečeno hráblo.“

/

„It all started when I was twenty-five and when I had a depression. It lasted about four months and it faded away without me seeing a doctor. During that time I competely lacked confidence. I was afraid to approach people, to talk to them, even my friends. I kept to myself. I was withdrawn, depressed, tired, exhausted. I just ate and excreted. I was not interested to go anywhere. I didn’t know what was happening to me. I’ve always been quite an introverted bookworm and so my family never noticed anything. But I knew this was different. During that year I underwent my first attack which was caused by a deep psychospiritual experience.“

„I think it was all connected to my feeling at the time that I was useless for practical life. I still didn’t know what I would do after school, how I would live and where. I had no idea. When the regular everyday things – like going to school, going to work or going for a swordsplay practise – stopped to make sense to me during the depression period, I started to focus on spirituality where I’d found a kind of self-realization and a deeper sense. Then one week I fasted and I practised yoga and praṇayama a lot. I also prayed a lot for the forgiveness of my sins. One day I decided that I would like to experience God in a more direct and true way and I followed recommendations of a book that spoke about awakening of something called ‚the force of a snake’. And something did awake inside of me. I was at a church at the time where I had been baptised two years before that and where I had come to pray. Suddenly I started to tremble heavily and sweat. I couldn’t stand and so I had to lie down on the floor. There I experienced how my conscience flies through a tunnel towards golden light, goes through a feeling of a total bliss and wants to merge with it. But at the same time I still knew what was going on. When I was already about to decide whether to merge or not to merge, a thought crossed my mind that it could mean death for me. And I didn’t want to cause pain to my loved ones that would find my dead body. At that moment a guy appeared, I could see him as well, and started to shout: ‚Oh my God, there´s a dead guy in here! Call an ambulance!‘ I thought: Ambulance? I imagined how some guys give me electroshocks and since I didn’t want to experience that, I rather conciously returned to my body and woke up. But with an immense energy within. And I think this energy, that had accumulated inside of me, shifted the delicate biochemism of my brain and, to say it blunty, it made me crazy.“

__

Příběh je součástí tematické série o lidech se zkušeností s duševním onemocněním, která vznikla ve spolupráci s organizací Fokus Praha.

/

The story is a part of a thematic series on people with an experience of mental illness. I was able to create the series thanks to help of Fokus Praha.