Powered by Seat

hoprg_1970a

(3/3) „Na začátku jsem si nedovedla vysvětlit, co je Břéťovou nemocí a co mám čekat do budoucna. Tím, že mám paranoidní schizofrenii, tak se částo bojím věcí, kterých bych se bát nemusela. Takže jsem si pořád říkala, co budu dělat, když se nějaký rys jeho osobnosti v budoucnu projeví určitým způsobem. To naše sžívání se nebylo jednoduché. Když jsem přišla do Prahy, tak jsem zrovna nebrala léky a byla v takovém hypomanickém stavu. Hodně jsem mluvila, málo spala. Léky jsem tehdy začala znovu brát hlavě proto, že jsem viděla, jak je pro Břéťu těžké ke mně v takové situaci přistupovat.“

„Už jsme společně zažili dva depresivní propady, víceméně společné – je možné, že se společně stahujeme do toho propadu, ale na druhou stranu se z toho pak společně škrábeme ven. Byly to takové sezónní deprese. Nebyli jsme schopní moc vycházet z domu, dělali jsme jen to, co jsme museli. Byli jsme hodně unavení, hodně jsme spali. Fungovali jsme systémem základní samo-obsluhy. Vařili jsme si jídlo a pospávali, nebyli schopní žádných velkých pracovních výkonů. Ale naštěstí jsme ze strany zaměstnavatele necítili žádný velký tlak, abychom ten výkon podávali. Je to tak, že my dokážeme zabrat, když potřebujeme, na den či dva, ale pak musíme obnovit síly.“

„Jednou když jsme byli na chatě, tak jsem měla takovou mini-ataku: Znovu jsem zažívala ty různé hlasy a vize. Protože ví, o co se jedná, tak Břéťa byl schopný stát při mně. Byl schopný mi být v tu chvíli oporou, celé to se mnou prošel. Rozuměl tomu, co prožívám, tomu, co říkám – to pro mě bylo strašně důležité. Že s tím nejsem sama. Že teď už jsme na to dva.“

/

„At first I couldn’t explain what was Břéťa’s illness like and what I should expect in the future. I’m often afraid of things which I shouldn’t due to paranoid schizophrenia. So I thought a lot about what I would do if one of his traits shows in a particular way. Our co-living wasn’t easy at the beginning. When I came to Prague I wasn’t taking any meds and I was in such a hypomanic condition. I talked a lot, slept a little. I started to take the meds again when I saw it was hard for Břéťa to approach me in such a condition.“

„We’ve been through two depressive falls together, more or less shared – it’s possible that we pull ourselves into the fall but on the other hand we also struggle out together. Those were such seasonal depressions. We weren’t able to leave the house, we did only what we had to do. We felt very tired, slept a lot. It was the system of basic self-care. We cooked our food and slept, we weren’t able to go to work. But thanks to our employer, we didn’t feel any pressure to pull out any kind of performance. We can perform well at work when we need to for a day or two but then we need to restore our strengths.“

„Once we were on a cottage and I had a mini-attack: I experienced some visions and voices again. Břéťa is able to stand by me thanks to knowing what it’s about. He was able to be my support, went with me all the way. He understood what I was going through, what I say – that was so important for me. That I was not alone. That now it’s the two of us.“

__

Příběh je součástí tematické série o lidech se zkušeností s duševním onemocněním, která vznikla ve spolupráci s organizací Fokus Praha.

/

The story is a part of a thematic series on people with an experience of mental illness. I was able to create the series thanks to help of Fokus Praha.