Powered by Seat

HOPRG_1979a

„Two years ago, my whole family decided to move to Prague. We lived in Milano but my mom is Czech and so we used to visit Czech Republic a lot. We were quite fed up with Italy and so one day we thought: Why don’t we move? A week later we booked our flight. It didn’t take us a long time before we found an apartment and before we found a job. I am really in love with the city, it’s so beautiful. And I have to say that I’ve found amazing people here – almost all of them foreigners though. There is a big international community – I have friends from Georgia, Kyrgyzstan, UK, America, Brasil, Lithuania or Portugal. I never learnt any Czech because everybody speaks English. But I didn’t know anybody around here at the beginning so I used to go to clubs and pubs alone – something I never did before because when you go out in Italy, you go with a group of friends. But it’s really easy to meet new people around here – well, again, mainly the foreigners. The Czechs seem to be sort of closed and shy. I don’t know why but I’ve noticed that they usually start to speak to me when they are drunk.“

/

“Před dvěma lety jsme se celá rodina rozhodli přestěhovat do Prahy. Žili jsme v Miláně, ale moje máma je Češka, a tak jsme dříve Českou republiku často navštěvovali. Měli jsme Itálie po krk a jednoho dne jsme si proto řekli: Proč se nepřestěhujeme? Týden nato jsme koupili letenky. Netrvalo dlouho a našli jsme si byt i práci. Já si to tady opravdu zamilovala, je to krásné město. A musím říct, že jsem zde našla skvělé lidi – většina z nich jsou ovšem cizinci. Je tu velká mezinárodní komunita lidí – mám kamarády z Gruzie, z Kyrgyzstánu, z Británie, Ameriky, Brazílie, Litvy nebo z Portugalska. Zatím jsem se vůbec nenaučila česky, protože všichni mluví anglicky. Zpočátku jsem tu ale nikoho neznala, a tak jsem sama chodila do hospod a klubů – to jsem dřív nikdy nedělala, protože když jdete někam ven v Itálii, tak ve skupině přátel. Ale je opravdu snadné potkat zde nové lidi – no, opět spíš cizince. Češi se mi zdají být takoví uzavření a stydliví. Nevím, čím to je, ale všimla jsem si, že se mnou většinou začínají mluvit, až když jsou opilí.”