Powered by Seat

HOPRG_1982a

„Mám tři děti, ale obě dcery, ke kterým jsem vždy měla blízko, se mi vdaly do zahraničí – do Spojených států a do Kanady. Mám tam sedm vnoučat, ale vidím je jednou za rok. Dřív když ještě byly malé, jsem se o ně starala, od malička jsem je piplala. Byla doba, kdy jsem u nich byla deset měsíců v roce. Ale teď už vyrostly, jsou tam a já jsem tady. Před rokem mi do toho zjistili rakovinu prsu. Mám za sebou dvě operace, ozařování. Fyzicky jsem na tom celkem dobře, ale cítím na sobě, jak mě to všechno změnilo – jsem teď ke všemu kritická a mnohdy nemám na nic chuť. Syn mi říká, že mám depresi, ale já tomu říkám depresivně-reaktivní stav – protože to je reakce na objektivní příčiny. Když mi tu nemoc diagnostikovali, tak za mnou přiletěly obě dcery a přiletěla i jedna má oblíbená vnučka. Všechno jsem jí říkala a cítila jsem, že mi rozumí, že dokáže porozumět tomu, co prožívám. Ale za deset dní byla pryč. Přestože mě utěšuje, že dcery, vnuci i vnučky se tam mají dobře, tak já se občas cítím hrozně sama. Už dlouho jsem v penzi a je to trapné, ale já se prostě nudím. Jsem doktorka, vždy jsem byla hodně aktivní, mezi lidmi, a teď? Chodím sice každý týden na angličtinu, chodím nakupovat textil, chodím do knihovny, čtu si, ale někdy se takhle hodiny courám po Praze, jen abych měla co dělat. Cítím se jak Bludný Holanďan.“

/

„I have three children but both of my daughters, whom I’ve always been close with, married abroad – in the United States and in Canada. I have seven grandchildren over there but I see them once a year. Before, when they were little, I used to take care of them, pamper them. There was a period when I would spent ten months a year over there. But now they’ve grown up, they are over there and I am here. And what’s more, they diagnosed me with a breast cancer. I had two surgeries, radiation therapy. Physically I am doing okay but I feel how it all changed me – I am now much more critical towards everything and on many times I don’t feel like doing anything. My son tells me that I have a depression but I call it a deppresively-reactive state – because it’s a reaction to objective causes. When I was diagnosed with the illness, both of my daughters flew here and one of my favorite granddaughtes came with them. I was telling her everything and I could feel that she understood what I was going through. But in ten days she was off. Even though it comforts me that my daughters, grandsons and granddaughters are doing well over there, there are moments when I feel very lonely. I’ve been retired for a long time and embarrassingly as it sounds, I get bored sometimes. I am a doctor, I was always a very active person, always among people. And now? I go to English class every week, I go to buy clothes, I go to a library, I read but sometimes I just wander around Prague, just that I would have something to do. I feel like the Flying Dutchman.“