Powered by Seat

HOPRG_1991a

„Nedávno jsem měla narozeniny, už takové nehezké číslo. Já vypadám mnohem mladší, než jsem, ale třicet už mi není. A narozeniny vás donutí bilancovat: Co asi tak dělají lidé mého věku? Jsem žena, takže jsem biologicky limitovaná a cítím, že můj věk už se začíná nachylovat. Že se budu muset rozhodnout, jestli chci nebo nechci mít rodinu. Už delší dobu cítím určitý tlak, hlavně z mé vlastní rodiny. Chodíte na rodinné oslavy, všichni vědí, kolik vám je, a vy se tam furt objevujete bez partnera, bez dětí. Já jsem z vesnice a v naší rodině panují takové ty klasické představy o tom, jak by se žena v mém věku měla projevovat. V pokročilejších hodinách – a stádiu upravenosti – mi říkají: ‚Už ho prosím tě přiveď!‘“

„K tomu je tady taková okolnost, na kterou jsem dlouho nebrala ohled: Můj zdravotní stav. Asi před čtyřmi lety jsem se začala léčit s depresí, která předtím dlouho ovlivňovala můj život. Nemohla jsem se soustředit, jen vstát a udělat si snídani byl pro mě velký úkon. Ještě před rokem jsem nebyla pořádně schopná vyjít z domu. Asi i proto jsem si uvědomila, že nemá smysl něco lámat přes koleno, něčeho litovat. Beru věci tak, jak jsou. A nedávno jsem to konečně přiznala i rodině. Dříve jsem různé věci sváděla na svou nespolehlivost – třeba když jsem přijela o den později, než jsem řekla. Teď jsem ale v sobě zlomila svou hrdost a řekla to mámě po telefonu. Pak jsem jí ještě napsala e-mail, kde jsem popsala, jak ty uplynulé roky probíhaly. Já teď zrovna sháním práci a když se podívám do svého životopisu, tak vidím, že se mi v podstatě pět let ztratilo ze života. Ale tím, že jsem to dokázala rodičům říct, se náš vztah hodně pročistil. Když se s nimi dnes bavím, tak už tam nejsou ty nevyslovené otázky. Když jsme se viděly teď o víkendu, tak jsme se s mámou objímaly, což u nás není úplně normální gesto. A nedávno slavila kulaté narozeniny, kde jsme spolu dokonce tančily.“

/

„I had a birthday recently, not a very nice number anymore. I look much younger than I really am but the time when I was thirty is long gone. And birthday make you think: What do people of my age do? I am a woman so I am biologically limited and I feel that I am approaching an age when I will have to decide if I want to have a family or not. For some time already I’ve been feeling a certain pressure, especially from my own family. You go for a family celebrations, everybody knows how old you are and you appear there without a partner, without kids. I come from a village and people in our family have the traditional ideas about what a woman of my age should do. In the later hours – and with more alcohol in blood – they tell me: ‚Please, just bring him already.’“

„There is another thing that is important but that I ignored for a long time: My health. Abour four years ago I started a treatment of my depression that had been affecting my life for a long time. I was not able to focus, in some periods it was a big success for me only to get up and make myself a breakfast. A year ago it was still hard for me to go out of the house. I guess this also helped me to realize that I don’t want to force anything, to regret things. I take everything as it is. And recently I finally told about it to my family. Before I used to justify my behaviour by saying that I was unreliable person – like when I arrived to my parents house a day later than we’d agreed. Now I’ve swallowed my pride and I told my mom over the phone. When I wrote her an e-mail and I described to her the previous five years. Now I try to find a new job and when I look into my CV, I can see that the five years basically vanished our of my life. But when I told my parents, our relationship got much better. When I speak with them now, there are no longer their unspoken questions. When I saw my mom this weekend, we hugged. That’s not a common gesture in our family. And recently, when my mom had a celebration of her round-figure birthday, we even danced.“