Powered by Seat

HOPRG_1992c

(2/2) „I think that most people deliberately avoid seeking instability in their lives. But since I’ve always had a fairly chaotic life – living in half a dozen countries – I do not feel stimulated when my life is simply stable, prosperous and efficient. Recently I was offered a reasonable job opportunity here in Prague but I chose to decline it. Instead I want to seek further adventures in Central Asia and Russia. The joy of feeling lost on a local level, within unfamiliar surroundings has encouraged me to continue doing the same further afield in more remote parts of the world. Although opting for a more unpredictable and mobile life has many disadvantages, it is perhaps the only way I can satisfy my urge to wander and recapture the sensations of liberty I felt when I was first lost as a child. When I came to Prague, I thought I would live here for a year or two but now I feel an uncontrollable need to move constantly. So I’ll be leaving Prague this weekend. Due to the way I am, I don’t think I will feel sad about my departure. But I do feel very grateful for what the city has given me.“

/

„Myslím, že většina lidí se v životě záměrně vyhýbá věcem, které přináší nestálost. Ale jelikož já jsem vždy měl poměrně chaotický život – žil jsem v šesti zemích světa –, tak se necítím být dostatečně stimulován ve chvílích, kdy vedu stabilní život, kdy si vedu dobře a efektivně. Nedávno mi někdo tady v Praze nabídl poměrně slušnou práci, ale já jsem se ji rozhodl odmítnout. Místo toho chci jet hledat další dobrodružství do oblasti Střední Asie a do Ruska. Radost z pocitu, že jsem ztracen v mně neznámém prostředí města, mne dodal odvahu, aby se pokoušel o to samé ve vzdálenějších koutech světa. Přestože život na cestách je méně předvídaelný a má mnohé nevýhody, tak pro mě představuje možná jedinou možnost, jak uspokojit mou naléhavou potřebu toulat se a znovu zažívat onen pocit svobody, který jsem vnímal, když jsem se poprvé ztratil jako dítě. Když jsem přijel do Prahy, tak jsem si myslel, že tady budu žít rok či dva, ale nyní cítím nekontrolovatelnou potřebu být neustále v pohybu. Takže tento víkend Prahu opouštím. Vzhledem k tomu jaký jsem, si nemyslím, že budu při odjezdu smutný. Ale každopádně se cítím být velmi vděčný za to, co mi tohle město dalo.“