Powered by Seat

HOPRG_1999a

„Život už mi pomalu končí, takže hodnotím, co jsem udělala a jestli se některé věci byly nedaly udělat líp. Ale jak řekl někdo chytrý: ‚Nelituji ničeho, co se stalo. Lituji toho, co se nestalo a mou vinou už se nikdy nestane.‘ Já jsem třeba krásně, šedesát tři roků vdaná, mám dva hodné kluky, ale dnes mám pocit, že jsme se s manželem neměli tolik šidit o různé radosti, že jsme měli daleko víc cestovat a utrácet. Dnes už nemůžeme, manželovi je přes devadesát a je nemocný. Dříve jsme na to ale peníze měli. A šetřili. Ukládali jsme pro syny, korunku ke korunce. My jsme s manželem začínali s úplně holýma rukama a já si přála, aby kluci měli do života nějaký základ. Jenže oba jsou dnes inženýři, daří se jim, a když jim říkám, že jim ty peníze dám, tak oni je nechtějí. Říkají: ‚Maminko, ještě si je schovej! Něco si dopřej!‘ Takže já teď jedu na Pražský hrad, na výstavu květin. Ta tedy stojí jen dvacet korun, ale kdo ví? Na cestě zpátky možná budu z těch kytek tak nabuzená, že půjdu a někde si nějakou pěknou koupím!“

/

„My life slowly comes to its end so I reflect back on what I’ve done and if I couldn’t have done some of the things better. But as someone smart once said: ‚I don’t regret anything that happened. I regret the things that didn’t happen because of me.‘ I’ve been happily married for sixty-three years, I have two nice sons but I feel now that me and my husband shouldn’t have skimped ourselves of all kinds of joys, that we should have travelled and spent money much more than we did. Because now we cannot do it anymore, my husband is over ninety and ill. Before we did have the money but we were saving it. One crown at a time, for our sons. Me and my husband started with bare hands and so I wished that our boys would have a little something for their life. But they are both engineers now, they are doing well, and when I tell them that I give them the money, they reply that they don’t want it. They say: ‚Keep it for a little longer, mom! Treat yourself to something!‘ And so I am on the way to Prague Castle, to visit an exhibition of flowers. Well, the ticket costs only twenty crowns but who knows? On the way back I may be so aroused by the flowers that I will go and buy a pretty one for myself!“