Powered by Seat

HOPRG_2009a

„A few years back I worked as a drama instructor in Malawi, doing theatre of development. The main idea of it is that production of a threatre play should rise from the people themselves. In Malawi, for example, there was this NGO that produced radio dramas that were broadcasted in various rural areas of the country. In some villages people formed circles of around ten persons that came together, listened to the radio dramas and themselves performed theatre plays. These were the people we worked with. We didn’t tell them what to do but we helped them with structure of the play and with the production. In one of the villages, they decided to do a play about something that had recently happened there – some foreign aid programme had given the local community cement to build a new school but the workers decided to use sand and mud instead, sold the cement and kept the money. Come first rain and the school was gone. This was the subject they addressed in their performance. Everybody from the village came to see it, maybe five hundred people. Including local politicians, village chiefs and probably also the workers who stole the cement. The play ended in a very sad way and the audience got very angry. They called a local politican up front and asked him what he was going to do about it. He was sweating in panic. He didn’t know if he was going to get home alive so he started promising all kind of stuff. I guess that’s one way towards a change. Thanks to this experience I realized how important it is to do work that connects with people. There is so many theatre pieces and movies coming out these days – but often it’s that people go to watch them, think nothing of it, forget about it in a week and go to watch something else. It’s entertainment but in a way it’s a waste of everybody’s time. On the other hand, when you let people tell their stories and through the stories to discuss what is going on around them, it can really affect them, change their lives. Not everybody’s, of course. But if I am able to help even one or two people through my work, I think that my existence is gonna be worth it.“

/

„Před několika lety jsem pracoval jako učitel divadla v Malawi, dělali jsme takzvané rozvojové divadlo. Tento přístup stojí na myšlence, že divadlo by mělo vycházet z lidí, kteří ho dělají. V Malawi to bylo tak, že jedna nezisková organizace nahrávala rozhlasové hry a vysílala je ve venkovských oblastech země. V některých vesnicích lidé vytvořili malé skupiny o přibližně deseti lidech. Ti se scházeli, společně poslouchali rozhlasové hry a sami hráli divadlo. S těmito lidmi jsme pracovali. Neříkali jsme jim, co mají dělat, ale pomáhali jsme jim se strukturou představení a s jejich produkcí. V jedné vesnici se například rozhodli, že připraví vystoupení o události, která se tam nedávno předtím stala – jedna rozvojová agentura jim poskytla cement na stavbu školy, ale dělníci se rozhodli, že ji postaví z písku a bláta, že cement prodají a nechají si peníze. Pak poprvé zapršelo a škola byla pryč. Tohle téma tedy zpracovávali v divadelní hře. Přišla se na ni podívat celá vesnice, snad pět set lidí. Včetně místních politiků, vesnických náčelníků a pravděpodobně i těch dělníků, co ukradli cement. Hra měla velmi smutný závěr a publikum bylo opravdu naštvané. Předvolali jednoho místního politika a ptali se ho, co s tím bude dělat. Stál tam před nimi a zděšením se celý potil. Nevěděl, jestli se domů dostane ve zdraví, a tak začal slibovat různé věci. Myslím, že takováhle situace představuje jeden ze způsobů, jak něco změnit. Já si díky téhle zkušenosti uvědomil, jak důležité je vytvářet díla, která skutečně komunikují s lidmi. V dnešní době vzniká mnoho divadelních her a filmů, ale často je to tak, že na ně lidé jdou, nic si o nich nepomyslí, za týden na ně zapomenou a jdou se podívat zase na další. Je to oblast zábavy, ale svým způsobem to je ztráta času pro všechny zúčastněné. Na druhou stranu, když necháte lidi vyprávět jejich vlastní příběhy a skrze ně mluvit o věcech, které se dějí okolo nich, tak je to může opravdu ovlivnit. Může to proměnit jejich život. Samozřejmě, že ne život každého. Ale říkám si, že pokud díky své práci dokáži pomoci alespoň jednomu či dvěma lidem, tak můj život bude mít smysl.“