Powered by Seat

HOPRG_2012a

„Nikdy jsem se neoženil. Když mi bylo osmadvacet, tak jsem odešel do Ameriky a žil tam takovým mládeneckým životem. Říkal jsem si, že není kam pospíchat. Až když jsem se vrátil v polovině devadesátých let zpátky a bylo mi čtyřicet, tak jsem si začal říkat, že bych se asi měl po těch ženských začít porozhlížet. Ale asi jsem měl smůlu. Nebo mě prostě žádná nechtěla. Pak mi nastaly různé zdravotní problémy, takže jsem to už ani neřešil. Nejhorší pro mě byly poslední čtyři roky. Nejdřív jsem měl problémy se srdcem, pak mi zjistili rakovinu prostaty, pak jsem dostal myasthenia gravis, což je onemocnění mezi nervovým systémem a svalstvem, a ve finále jsem ještě upadl a měl zlomené obě ruce. Pořád jsem si říkal, že je všechno dobré, ale dost mi to dávalo zabrat. V jednom kuse mě něco bolelo, nic mě nebavilo. Chodil jsem na ozařování těch dolních partií a nejspíš kvůli tomu jsem začal mít neskutečné průjmy. Dva roky jsem celé dopoledne nedělal nic jiného, než, že jsem šel třeba desetkrát na malou a pětkrát na velkou. Cokoliv jsem snědl šlo okamžitě ven. A kdykoliv jsem šel ven já, tak jsem se jen bál, abych se neposral. To bylo pekelné. Připadal jsem si jako anorektik, protože nejjednodušší způsob jak těm problémům předcházet bylo nejíst. Zhubnul jsem tehdy asi deset kilo. Do toho jsem ale bral kortikoidy, měl celé nateklé tváře. V jednom období jsem polykal sedmnáct prášků denně. Chodil jsem po malých krůčcích, pořád ohnutý, zadýchaný, s pohledem do země. V takovém stavu se nestaráte o to, co máte na sobě. Dnes o sebe zase dbám. Protože nakonec to nedávno všechno dopadlo dobře, zrovna jdu z další kontroly. Všechno je v pořádku. Je to pro mě neuvěřitelné, cítím se jako dvacetiletý. Říkám si, že jsem konečně po těch letech zdravý, že jsem v pohodě. Dokonce dnes znovu začínám přemýšlet o lásce! Cítím, že se po mně začínají ženské otáčet, a říkám si, že bych se ještě klidně zamiloval.“

/

„I never married. When I was twenty-eight, I went to America and I lived there a life of a bachelor. I thought there was no rush. It was only when I came back here in the mid 1990s, at the age of forty, when I started to think that I should look around for a woman. But I guess I was not lucky. Or maybe it was that no woman wanted me. Then I started to have all kinds of health issues and forgot all about it. The last for years were the worst. At first I had problems with my heart, then they found that I had a prostate cancer, they I got myasthenia gravis which is a disease between the nervous system and muscles, and in the end I fell down and broke both of my hands. I still thought that everything was fine but it gave me a hard time. I was constantly in a pain, didn’t enjoy anything. I used to go for a radiation of the lower parts and I think that was a reason why I started to have an unimaginable diarrhea. For two years I didn’t do anything else in the morning than going to pee ten times and going to poop for five times. Whatever I ate was immediately out. And whenever I went out, all I did was to worry not to shit myself. That was hellish. I felt anorexic because the easiest way how to prevent the problems was not to eat. I lost ten kilograms back then. At the same time I used to take corticoids, my face was all swollen. At one moment I used to take seventeen pills a day. I walked very slowly, I was bent, constantly out of breath, looking down. In such a state you don’t care about what you wear. These days I do care. Because everything turned out well recently, I am just on the way from a medical check. Everything’s all right. Which is unbelievable for me, I feel like a twenty-year-old. After all those years I am finally healthy and well. I even start to think about love again! I feel that women have started to turn after me and I say to myself that I wouldn’t mind if I still fell in love!“