Powered by Seat

HOPRG_2022a

„Klobouky nosila moje babička, nosí je moje maminka, nosím je já, nosí je obě moje dcery a dnes dokonce už i vnučky. Když v 50. letech babička nosit klobouk nemohla, protože byl považován za příliš buržoazní věc, tak chodila prostovlasá a říkala: ‚Do šátku mě nedostanou!‘ To si od té doby v rodině říkáme. Já dnes žádné vlasy nemám, protože od loňska chodím na chemoterapii, a tak mi je všech mých padesát klobouků velkých. Tenhle jsem si půjčila od dcery. Bez klobouku by to nebylo ono. Když ho mám na hlavě, tak cítím, že se na mě vztahuje heslo ‚noblesse oblige‘, noblesa zavazuje. Ale jelikož jsem celý život učila a jsem učitelka tělem i duší, tak já se nikdy nechovám špatně – to by vám snad moji studenti potvrdili. Učila jsem na střední průmyslovce, kde byli skoro samí kluci, ale nikdy si nedovolili mluvit přede mnou vulgárně. Přede mnou to zkrátka nejde. Když jsem loni na škole kvůli zdraví končila, tak to bylo moc těžké. Ale dostala jsem od studentů na rozloučenou různé kameny a mušle, dostala jsem trolla, i čaj, co mě prý zaručeně uzdraví. Všichni to se mnou prožívali. A moje poslední maturitní třída byla zlatá. Když měli maturitní ples, tak mi dali velkou krabici a uvnitř byl moc pěkný šedivý klobouk. Řekla jsem jim: ‚To je krása, takový ještě nemám!‘“

/

„My gradma used to wear hats, my mom wear hats, I wear hats, both of my daughters wear hats and now even my granddaughters do. Back in the 1950′s a hat was considered too bourgeois and so my grandma couldn’t wear it. And so she went around bareheaded and used to say: ‚They won’t make me wear a headscarf!‘ That’s what we´ve been saying in our family ever since. I don’t have hair at the moment because since the last year I´ve been undergoing a chemotherapy treatment and so all of my fifty hats are too big for me now. I borrowed this one from my daughter. It wouldn’t be the same without a hat. When I wear it, I can feel that I should follow the motto ‚noblesse oblige’, nobility obligates. But since I was teaching at school for all my life, since I am a teacher with all my body and soul, I never behave in a bad way anyway – my students would hopefully confirm that. I used to teach at a technical high school. Almost all the students were boys but they never dared to say swear words in my presence. It’s simply not possible infront of me. When I had to leave the school because of my health last year, it was hard. But students gave me all kinds of farewell gifts – rocks and sea shells, a troll or tea that was supposed to make me healthy. Everybody felt for me. And my last graduation class was really great. When they had the prom, they gave me a big box with a really nice grey hat in it. I told them: ‚That’s beautiful, I don’t have one like that!’“