Powered by Seat

HOPRG_2028c

„Když mi bylo osm, tak jsem jednou šel okolo zahrady, která patří skautům. Stál jsem za plotem, koukal na děti, které si tam hrály, a ony na mě za chvíli zavolaly, ať si jdu hrát s nimi. Domu jsem pak přišel už s vyplněnou přihláškou, rodiče docela koukali. Začal jsem tam chodit a podle mě to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Dost mi to otevřelo obzory. A hlavně jsem tam poznal hodně lidí, kteří se stali mojí druhou rodinou. Pomohli mi, když jsem třeba přešel ze základky na střední. Nikoho jsem tam totiž neznal, první měsíce začátku se s nikým moc nebavil, a cítil se špatně. Připadalo mi, jako by se pro mě svět uzavřel. Seděl jsem o přestávce ve třídě, všichni okolo si povídali a já byl sám. Do školy jsem dojížděl, vracel se domů pozdě, takže rodiče jsem tehdy také moc nepotkával. Jediné, co mě napadlo, bylo vzít mobil a zavolat dvěma dobrým kamarádům ze skauta, se kterými se vídáme dodnes. Oni jsou o dva roky mladší, tehdy ještě ani takovou zkušenost sami neměli, ale když jsme se sešli, tak mi dali motivační proslov. Trochu mě to nejdřív zarazilo, ale jak mluvili, tak na sobě vůbec nedávali znát, že se v tom nevyznají. Říkali mi, že svět nekončí, že to zvládnu, ať vydržím a nepřestupuji na jinou školu. Asi jsem to tehdy potřeboval slyšel. Nakonec jsem na škole vydržel – letos budu maturovat.“

„Dnes se ta role vyměnila a jsem to já, kdo se snaží poradit druhým. Přišlo mi škoda, že hodně lidí se skautem skončí po základní škole, a tak jsem založil roverský kmen pro lidi od patnácti do osmnácti let. Podařilo se mi dát dohromady skupinu lidí, kteří se navzájem neznali. Když jsme měli první setkání, tak to mělo být na hodinu, ale všichni si začali navzájem povídat a seznamovat se, a nakonec to skončilo pětihodinovou debatou. Bavili se, co zažili, kam by se chtěli podívat, co se naučit. Oni si všichni stále myslí, že skaut je člověk, který je pořád zalezlý někde v lese, rozdělává oheň a má zastrčnou košili, ale i skauti jdou s dobou a na přednáškách se často řeší různá současná témata. A tak jsem jim ukazoval fotky a vyprávěl o tom, jaké kurzy jsem v Čechách i v zahraničí absolvoval. Měl jsem dobrý pocit, že díky mě zjistili, jaké mají možnosti. A bylo skvělé, že na konci za mnou sami přišli, jestli bych jim nedal kontakty a případně, jestli bych s nimi nechtěl někam jet. Takže teď s nimi plánuji jet do Anglie, na setkání s anglickými skauty. Jsem zvědavý, jak se na to budou tvářit – myslím si, že do toho určitě půjdou, ale že se budou bát. Ale od toho jsem tam já, abych jim pomohl ten strach překonat.“

/

„When I was eight years old, I once went around a garden that belongs to the Scout movement organisation. I was standing there and looked over the fence at children who played a game. After a while they called me to go play with them. I came back home with a filled-in application, my parents were quite surprised. I joined the Scouts and now I think it was the best decision that I could have done. It opened new perspectives for me. The main thing is that I’ve met a lot of people there who have become my second family. They helped me for instance when I started going to high school. I didn’t know anyone, didn’t talk much with people during the first months and I felt bad. Like the world had closed up for me. I was sitting at my desk during breaks, everybody around me was chatting and I felt alone. I was commuting to school, coming back home late and so at that time I didn’t talk much with my parents either. The only idea I had was to call my two good friends from the Scouts with whom I’ve been in contact up until today. They are two years younger than me, they didn’t even had such an experience at that time, but when we met they held a motivational speech. I was a bit startled by it at first but as they talked they didn’t show at all that they had no clue about it. They said that it was not the end of the world, that I would deal with it, that I should hang on and not to transfer to another school. I guess it was what I needed to hear back then. And I did hang on – I will graduate this year.“

„Today my role has switched because I am the one who tries to advise the others. I felt it was a pity that a lot of people finished being Scouts after primary school so I established a ‚Rover Crew‘ for people between fifteen and eighteen. I’ve managed to bring together people who didn’t know each other. Our first meeting was supposed to last one hour but everybody started to chat and get acquainted and the discussion lasted for five hours. They talked about what they’d been through, where they would like to go, what would they like to learn. Everybody still thinks that a Scout is a person who is holed up in a forest, making a fire with a tucked-in shirt but even Scouts keep up with the time and often there are all kinds of contemporary topics being discussed at lectures. And so I showed them photos and talked about which workshops I’d attended, both in the Czech republic and abroad. I had a good feeling from the fact that I showed them the number of opportunities they had. And it was great when they came to me after the discussion and asked if I could give them contacts and if I would like to travel somewhere with them. So now I plan to take them to England to meet the local Scouts.I wonder what they’ll think about the idea – I think they’ll be definitely up for it but that they’ll be afraid. But that’s why I am there, to help them overcome the fear.“