Powered by Seat

zhasni_online_4b

(2/3) „Puberta pro mě byla dost náročná. Spolužáci mi nerozuměli, rodiče mi nerozuměli, nikdo mi nerozuměl. Jediní, kdo mi rozuměli, byli lidé na internetu. Přišla jsem ze školy, hodila tašku do rohu, sedla si k počítači a odešla od něj až ve chvíli, kdy se mě máma ve dvě ráno zeptala, jestli to myslím vážně. Tak to bylo. Celou tu dobu jsem si s někým psala, sledovala filmy a seriály. Na internetu jsem se projevovala úplně jinak než s lidmi okolo mě. Jinak jsem mluvila a mluvila o jiných věcech. Třeba o svých zájmech. Ty jsou sexualitou dost ovlivněné – jako lesba se nechceš dívat na filmy, kde se neustále líbá muž a žena, chceš prožívat něco, co ti je bližší, sledovat postavy, se kterými se můžeš identifikovat. Já jsem proto hodně sledovala lesbickou kinematografii. Kdykoliv jsem viděla, že někdo má – ač imaginárně, ve filmu – fungující vztah, tak mi to dělalo hrozně dobře. Sama jsem pak měla první opravdový vztah s holkou, co žila v Praze. V té době jsem se vyoutovala doma. Máma to brala polotěžce, ale táta to vzal celkem v pohodě. A asi mu přišlo zábavné mi nějakým způsobem pomáhat, takže mě jednoho dne odvezl do Prahy a čekal na mě čtyři hodiny v McDonaldu, abych já mohla mít své první rande s děvčetem. Po čtyřech měsících, co jsme si psaly přes ICQ. Neměly jsme tehdy mobily s internetem, ale kdykoliv jsem byla doma, tak jsem sto procent času trávila chatováním s ní. Protože s ní mi zkrátka bylo nejlíp. Když jsme se tehdy poprvé viděly naživo, tak jsem byla překvapená, jak vlastně vypadá úplně jinak, než jsem si ji představovala. Ale zároveň jsme se spolu asi za dvě hodiny vyspaly – můj první sex. Nemohla jsme to vydržet. Zároveň jsem si potřebovala finálně ověřit, jestli to tak fakt je. Jestli jsem opravdu lesba. Bylo to celé docela bizarní, ale zároveň to pro mě, lesbu z maloměsta, byla jediná možnost, jak se ve vztazích posunout dál.“

/

„Puberty was quite difficult time for me. My schoolmates didn’t understand me, my parents didn’t understand me, nobody understood me. The only people who did understand were the people on the internet. I came back home from school, threw the backpack into a corner, sat down at the computer and left the place at 2 a.m. when my mom asked me if I was being serious. That’s how it was. And the whole time I chatted with someone, I watched films and TV series. I behaved in a completely different way on the internet than I did in reality. I talked in a different way and talked about different things. About my interests, for example. These were heavily influenced by my sexuality – as a lesbian, you don’t want to watch films where a man and woman keeps kissing, you want to experience something that feels closer, watch characters with whom you can identify. That’s why I watched a lot of lesbian cinema. Every time I could see that somebody has a functional relationship – even imaginary, fictitious – it made me feel really good. I myself had a first real relationship with a girl who lived in Prague. I went through my coming out in my family back then. My mom took it in a semi-hard way but my father was quite fine with it. I guess he though it was fun to help me in some ways and so one day he drove me to Prague and waited for me for four hours in McDonald’s so that I could have my first date with a girl. After four months that we chatted on ICQ. We didn’t have mobile phones with internet at that time but every time I was home, I spent one hundred percent of time chatting with her. Because with her I felt the best. When we saw each other for the first time back then, I was surprised that she looked quite different from how I thought she would. But we still slept together in two hours – my first sex. I couldn’t withstand it anymore. And I felt that I needed to verify for the last time if it was really true. If I really was a in fact a lesbian. The whole experience was quite bizarre but at the same time it was for me, a small-town lesbian, the only way how to make a step forward in relationships.“

__

Příspěvek je součástí projektu Zhasni!, prvního původního podcastu z produkce Český rozhlas, konkrétně Radio Wave. Každých čtrnáct dní nové téma z oblasti sexu a intimity, nový audio podcast, nové články a videa na webu. Sledujte www.zhasni.cz

/

The post is a part of „Zhasni!“ („Switch off the light!“), first original podcast series of Český rozhlas‚s Radio Wave. Every two weeks there’ll be a new topic connected with human sexuality and intimity, a new audio podcast, new articles and videos on the website. Follow www.zhasni.cz