Powered by Seat

zhasni_online_3c

(3/3) „Nejlepší přátele jsem si našla až na vysoké škole, kde bylo najednou podivínů jako já hrozná spousta. Bylo mi devatenáct a bylo pro mě úžasné, když jsem zjistila, že se můžu s pěti lidmi bavit o tom, co jsem včera viděla za film. Najednou jsem to nemusela dělat přes internet – to bylo něco neuvěřitelného. Prožila jsem si takové to období coming outu, kdy jsem chodila do gay klubů a byla fascinována tím, že se ti lidé veřejně líbají. A bylo mi hrozně dobře, že takoví lidé na světě jsou. Když jsem poprvé potkala pár, který spolu žil, tak jsem myslela, že radostí omdlím. Bylo to nádherný. Vše, co jsem žila na tajňačku ve svém malém pokojíčku v Kyjově, jsem najednou viděla okolo sebe v realitě. A dnes to sama žiju, úplně naplno. A jelikož jsem filmařka, tak i sama vytvářím ten obsah, který jsem v dospívání vyhledávala. Natočila jsem třeba film ‚Strip‘, který byl o tom, co jsem v minulosti prožila – chodila jsem se striptérkou. Jednou jsem to promítala v malém městečku v severních Čechách a všimla si čtyř mladých leseb, které na to promítání přišly. Podívala jsem se na ně a hned mi bylo jasné, co tam dělají. Po té projekci si mě jedna z těch holek našla na Facebooku a napsala mi zprávu, že mi hrozně děkuje. Byla vděčná, že se s někým mohla identifikovat – ať už se mnou, nebo s postavami toho mého filmu. To byl skvělý pocit. Protože jsem věděla, že si čtyři holky ve svých pokojíčcích o tom na tajňačku povídají a po internetu řeší, jak se vyoutují. Že sní o tom, jak jednou zdrhnou do Brna nebo do Prahy, o tom, že najdou ten svůj ‚safe space‘, místo, kde o nich nikdo nebude pochybovat.“

„Myslím si, že svět online seznamek je vhodný pro lidi, kteří jsou stydliví. Třeba proto, že mají debilní zkušenost z nějakého vinobraní. Já působím sebevědomě, ale opravdu nejsem schopná přejít na druhý konec baru, dojít za holkou a říct: ‚Čau kotě, zajdem na panáka?‘ To prostě neumím. Když se mi někdo líbí a stojí vedle mě, tak mlčím. Aplikace typu Tinder nebo Her – což je taková lesbická varianta, která je pro mě lepší v tom, že na ní nepotkávám své heterosexuální kamarádky, které jsou jen zvědavé –, všechny tyhle počáteční úrovně přeskáčou. Najednou stojíš před tím druhým člověkem, na konci toho baru, a už musíte mluvit. Ale je to jednodušší, protože obě víte, že se sobě navzájem líbíte. Takhle jsem potkala svou současnou přítelkyni. Bez té aplikace bych přitom pravděpodobně byla dalšího tři čtvrtě roku sama, protože jsem v té době byla čerstvě po rozchodu. V reálném světě bych ji tehdy nejspíš ignorovala. Protože jsem ignorovala holky, které chtěly něco víc než jen sex. Jednoduše bych si jí nevšimla. Ale ta aplikace mi řekla, že si jí mám všímat. Takže najednou jsem měla super holku u mě v pokoji. Tři týdny jsme si jen povídaly, tentokrát už naživo. Vyprávěly jsme si, co jsme prožily, zamilovaly jsme se. A vděčíme za to jedné hloupé aplikaci.“

/

„I found my best friends at university where there were suddenly a lot of weirdos like me. I was nineteen and it was amazing for me to find out that there were five people around me with whom I discuss the film I watched last night. Suddenly I didn’t need to do it over the internet – that was unbelievable. I went through the phase of coming out when I used to go to gay bars and was fascinated by gay people kissing in public. And I felt great that such people exist. When I met a gay couple that lived together, I almost fainted from the joy. It was beautiful. Everything I had lived in secret of my little room in my hometown of Kyjev, was suddenly all around me in reality. And today I live all that myself, full on. And since I am a filmmaker, I myself create the type of content that I used to search for in my adolescence. I makde a film called ‚Strip‘ for instance that was about something I had experienced – I used to date with a striper. Once I went to screen the film in a small town of Northern Bohemia and I noticed four young lesbians who came to the screening. I looked at them and I immediately knew why they had come. After the screening, one of the girls found me on Facebook and wrote me a message that she wanted to thank me. She was grateful that she could identify with someone – be it me or with characters of my film. That was a great feeling. Because I knew that four girls, in secret of their little rooms, talk over internet and discuss how should they make their coming out. That they dream about escaping to Brno of Prague, about finding their ‚safe space’, a place where nobody would question them.“

„I think that online dating is suited for shy people. For example for people who are shy because of a stupid experience they had at a grape harvest. I give an impression of a confident person but I am really not capable of walking across the bar, approaching a girl and saying: ‚Hey babe, fancy a shot?‘ I simply can’t do that. When I like someone who stands beside me, I remain silent. Applications like Tinder or Her – which is a similar app for lesbians that is better for me because I don’t meet my straight female friends in there who are just curious – skip all these initial phases. You suddenly stand in front of the other person, on the other side of the bar, and you have to say something. But it’s easier because both of you know that you like each other. That’s how I met my current girlfriend. Without the app, I would probably have been alone for a next year because I was shortly after a breakup. I would have probably ignore her in the real life back then. Because I did ignore girls who wanted something more than sex. I simply woudn’t have noticed her. But the app told me that I should notice her. And so suddenly there was a great girl standing in my room. For the first three weeks we only talked, in person this time. We talked about what we’d been through, we fell in love. And we owe it to a stupid app.“

__

Příspěvek je součástí projektu Zhasni!, prvního původního podcastu z produkce Český rozhlas, konkrétně Radio Wave. Každých čtrnáct dní nové téma z oblasti sexu a intimity, nový audio podcast, nové články a videa na webu. Sledujte www.zhasni.cz

/

The post is a part of „Zhasni!“ („Switch off the light!“), first original podcast series of Český rozhlas‚s Radio Wave. Every two weeks there’ll be a new topic connected with human sexuality and intimity, a new audio podcast, new articles and videos on the website. Follow www.zhasni.cz