Powered by Seat

HOPRG_2035c

„Moje berušky. Už to jsou stařenky – je jim šestnáct a patnáct let. Tahle je mladší a je to nevlastní dcerka té černé. To je taky příběh. Černou jsem si vzala z útulku jako štěňátko, kterému nedávali moc nadějí, že přežije. Ale přežili jsme a rok na to jsem na ulici našla několikadenní štěně. Byla malinká, do hrstičky. Donesla jsem ji domů a tahle maličká se o ni začala starat a za tři dny ji začala kojit. Samotné jí to prospělo. Nevím, co se jí jako psímu miminku stalo, ale bývala plachá, lekavá – o Silvestru se mi strachy vyškrábala až ke stropu, na skříň. Celá se chvěla. Teď najednou z ní ale byla sebevědomá psí maminka. Měla opravdu kuráž, srdnatě se za tu malou vždy postavila. A vždy jí ve všem upřednostnila. Dodnes když jim dávam mlsek, oběma současně, tak ona počká, až si vezme dcerka. Teprve pak i ona. To jsou taková moje pozorování, řekněme, lidského jednání mezi zvířaty. Které lidem někdy chybí. Ony jsou opravdu úžasné. Mají neuvěřitelnou trpělivost pokud jde o to, jak se s vámi domluvit. Když jsem ještě chodila po úklidech, to byla také ještě malá, tak když jsem odcházela, tak jí se to nelíbilo. Hodně tím trpěla. Doprovodila mě na rohožku, chvíli kňourala, to jsem poslouchala, ale když jsem se vrátila z práce, tak jsem ji na té rohožce zase našla. Nejedla, nepila. Bylo jí smutno. Pak byly dvě, ale ona dál dávala rezolutně najevo, že se jí takové věci nelíbí. Tím, že jakmile jsem otevřela dveře, tak utekla. Proklouzla mi jako myška dveřmi a hybaj po domě. Musela jsem ji odchytnout a odnést domů. Časem jsem zjistila, že ona má zpětnou vazbu a kontroluje si, jestli byl tenhle její projev revolty vůbec brán na vědomí. Zjistila jsem, že za to musí být potrestaná – čili, že ji chytím za kůži, nadzvednu, zatřepu a pustím. Pak jsme byly já pán, ty pán. Ona věděla, že jsem pochopila, že se jí to nelíbí a došla k tomu, že může připustit, že se s tím nedá nic dělat. To jsou takové přímé, rovné vazby mezi vámi a zvířetem. Taková důvěra – ona na vás umí úplně spoléhat. Bezvýhradně. Tak, jak to od lidí většinou neznáte, tam skoro vždy bývá takový ocásek pochybnosti. Na ni se opravdu můžete spolehnout. To jsou hrozně dobré a zdravé věci. Učí to přímosti, učí to spolehlivosti, učí to poctivosti.“

/

„My sweethearts. They’re old ladies now – sixteen and fifteen years. This one is the younger one and it’s a step daughter of the black one. There’s also a story. I took the dark one from a dog shelter. She was still a puppy and they didn’t think she would make it. But we made it and a year after that I found a newborn puppy on the street. She was as tiny as a palm. I brough her home, this little one started to take care of her and in three days she started to suckle her. It helped her as well. I don’t know what happened to her when she was a puppy but she used to be timid and easily frightened – on New Year’s Eve she climed in fear all the way up to a closet. She was trembling. But now she suddenly turned into a self-confident dog mommy. She was really courageous, she stood up for the little one every time. And she always gave preference to her. Still today, when I give both of them a dainty, she waits until daughter take hers. Only then she does. That’s my observations of, let’s say, human behaviour among animals. The kind that people lack sometimes. They’re really amazing. They are incredibly patient in searching for a way how to agree on something with you. Back at the time when I still used to go to work as a cleaning lady and she was still small, she didn’t like me leaving. She suffered a lot due to it. She walked me to the doormat, whined for a while – I listened – and when I came back home, I found her on the doormat again. She hadn’t eaten, hadn’t drank. She was sad. Then it was two of them but she still gave me a resolute signs that she didn’t like such things. As soon as I opened the door, she ran away. She slipped out like a mouse and started to run all over the building. I had to capture her and carry her home. After a while I realized that she has a feedback, that she checks if her revolt action were taken into account at all. I found that she had to be punished – I grabbed her by her skin, lifted her up, shook with her and released. That’s when we became equal – I’am the master, you’re the master. She knew that I’d understood that she didn’t like it and she came to the conclusion that she could accept that there was nothing to be done about it. These are such a straight, upright bonds between you and the animal. Such trust – she is capable of trusting you fully. Unconditionaly. In a way that you usually don’t know from people, with them there’s always a small tail of doubt. But you can count on her. These are very good and healthy things. It teaches you to be frank, to be reliable, to be righteous.“

__

psí bonus / dog bonus