Powered by Seat

HOPRG_2038a

„Mám ruce po svém otci. Stejně dlouhé a zahnuté nehty, jako měl on. Jsou to jemné ruce. S dlouhými prsty. V mládí mi říkali, že bych měl být buď pianista anebo gynekolog. A v pubertě, kdy na vás spolužáci hledají cokoliv, z čeho by si mohli udělat srandu, mi zas kluci říkali: ‚Ty máš ručičky jak holčička!‘ Řešili skrz to, jak velký jsem chlapák. U holek jsem naopak nikdy nevěděl, jak si to jejich ‚ty máš ale jemné ruce!‘ vyložit. Říkám si, že pokud holka řeší, že chce chlapa, který jí všechno možné postaví, tak když mi sáhne na ruce, tak si pomyslí, že se toho asi nedočká. Každá věc má nějakou výpovědní hodnotu, ale ta není nikdy absolutní. Až v kontextu člověk zjistí, o co jde. Šaty dělají člověka, ale když vidíte, že je někdo elegantně oblečený, tak to ještě neznamená, že má úroveň. A s rukama je to stejné. Můžete mít jemné ruce a být dříč a bojovník. Já rukama dělám rád, jsem šikovný člověk. Předevčírem jsem si doma udělal poličku, teď zas přemýšlím, jak a z čeho vyrobit rám obrazu. Ale podle rukou se holt pozná, co člověk dělá nejčastěji. A já pracuji v kanceláři, s počítačem, s myší. Takže když mám mozol, tak na malíkové hraně ruky, o kterou se opírám. Když podáte ruku nějakému chlapákovi, který rukama opravdu pracuje, tak cítíte, že má tužší prsty, že má drsnější kůži, že jeho ruce vypadají úplně jinak. Na svých rukou vidím, že jsem rozmazlený. Třeba si vzpomenu na to, že když jsem byl mladší, tak jsem měl představu, že budu mít své první dítě v roce 2000, že postavím ten dům, že zasadím ten strom. Nic z toho nevyšlo. A na těch rukou to vidím. Je v nich všechno, čím člověk prošel. Co udělal a co neudělal. A je to na nich dobře vidět i proto, že ruce jsou část našeho těla, na kterou se sami díváme nejčastěji. Pořád jsou před námi. Vidíte na nich i to, jak se měníte, jak stárnete. Vidím, že mám zažloutlé prsty, že moc kouřím. Že se mi objevují nové pihy, že se ta kůže mění. Ruce jsou prostě zajímavé. Vždyť všechno okolo nás před námi někdo rukama postavil, vybudoval. Už v jeskynních malbách jsou otisky rukou. Je to největší a nejlepší nástroj, který máme. Proto je škoda, když se omezí jen na pár věcí, pár gest a pohybů. V poslední době jsem si všimnul, že mnoho chlapů, hlavně mladších, má ještě jemnější ruce než já. Jsme zhýčkalí. Nevyrábíme fyzicky, ale virtuálně. Technologicky. A to není dobré. Každý by měl umět svoje ruce používat. Umět si uvařit. A ne jenom vajíčka a čaj nebo těstoviny s kečupem. Víc. Jde o samostatnost, o schopnost se o sebe postarat. Protože ten virtuální život co vedeme, je nejhorší v momentě, kdy člověk dělá na jen počítači, dostává za to peníze, a všechno si kupuje. Konzumuje. Sám nic nevytváří, v podstatě si kupuje ruce druhých lidí. Nevaří, na nic nešáhne, všechno za něj doma dělají řemeslníci a dělníci. Ne každý se dnes k fyzické práci dostane v zaměstnání, ale člověk by měl mít alespoň občas nějaký mozol.“

/

„I have my father’s hands. The long, curved nails as he had. They are delicate hands. With long fingers. When I was young, I was told that I should be either a pianist or a gynecologist. And in puberty, when your classmates look for anything that they could joke about, the guys used to say: ‚You have hands like a little girl!‘ They discusses if I was a man enough. With girls, I never knew how to interpret their ‚you have such delicate hands!’. If a girl thinks that a guy she wants should be someone who builds all kind of stuff and then she touches my hands, she has to think that I’m not the guy. Every thing has a telling value but it is never absolute. Only in the context can one find out what’s really going on. Clothes makes the man but when you see that someone is dressed elegantly, it does not mean that it’s a person of class. And it’s the same with hands. You can have delicate hands and be a hard-worker and a warrior. I like to work with hands, I’m quite skilful. The day before yesterday I made a bookshelf and now I think about how I will make a picture frame. But by looking at their hands, you can tell what they do most frequently. And I work in the office, with computer, with a mouse. So when I have a callus, it’s on the the little finger’s edge of the palm. Where I lean on the table. When you shake hands with a guy that really works manually, you can feel that his fingers are more stiff, that his skin is more rough, that his hands look completely different. By looking at my hands, I can see that I’m quite spoilt. I remember when I was younger, I wanted to have my first child in the year 2000, I wanted to build a house, to plant a tree. Nothing of it worked out. And I can see it on my hands. You can see everything that one has gone through on them. What he had done and what he hasn’t done. And it’s possible to see it on them quite clearly also because hands are a part of our body that we look at most frequently. They are always in front of us. You can see how you change, how you get older. I can see that my fingers are yellowish because I smoke too much. I can see that I have new freckles, that my skin changes. Hands are interesting. Everything that surrounds us was built by hands before we came here, after all. There are handprints on the oldest cave paintings. It’s the biggest and greatest tool we have. That’s why it’s a shame when its use gets limited to a few things, few gestures and motions. Recently I noticed that many guy, especially younger than me, have even more delicate hands than me. We’re spoilt. We don’t work physically but virtually. Technologically. That’s not good. Everyone should be able to use his or her hands. To know how to cook. And not only a tea or eggs or pasta with ketchup. More. It’s about self-sufficiency, about an ability to take care of oneself. Because the virtual life we lead is worst at the moment when one works on a computer, earns money that way, and buys everything. Consumes. He does not create anything, he basically buys the hands of other people. He does not cook, doesn’t use his hands at all, gets everything done by craftsmen and laborers around home. Not everybody has a chance to work manually as part of their job but I think that at least occasionally one should have a callus on his hands.“