Powered by Seat

HOPRG_2050a

„Přemýšlím, co se svým životem dál. Jsem v páťáku na konzervatoři, dělám zpěv, ale stále mi nejde tak, jak bych chtěla. Cítím, že se zlepšuji, dřu na tom, ale pořád to není úplně ono. Zpěv miluji, o to je to pro mě těžší. Někdy se kvůli tomu ve škole i rozbrečím. Dříve jsem dělala klasický zpěv, zpívala v hlavovém tónu, ale tady po mně chtějí, abych zpívala plným, hrudním hlasem. Už když se rozezpívávám, tak často cítím, že ten zvuk nejde tam, kam by měl jít. A když to cítím, tak z toho začnu být vystresovaná, protože vím, že na svůj hlas budu tlačit, že se během zpěvu vyřvu. A jsem z toho ještě více napjatá, než kdybych se vůbec nerozezpívala. Hodně nad tím přemýšlím. Všechno bych vám dokázala teoreticky vysvětlit, jak co udělat, jak s hlasem pracovat, ale zatím to neumím sama převést do praxe. Buď to tedy budu jednou učit, a podle mě to budu učit skvěle, a nebo se budu muset vydat jinou cestou. Zatím jsem zjistila, že se toho dokážu vzdát, na čas to opustit – pak si chvíli třeba zpívám jen pro sebe – ale že se k tomu zároveň vždy dokážu vrátit. Což je fajn. Vidím, že mám čím dál tím víc zkušeností, že se posouvám, že se zlepšuji, ale pak si v určitý moment – a ten asi nastává teď – uvědomím, že to mé zlepšení neodpovídá tomu, kolik energie a času do toho dávám. Když od toho podstoupím, tak na jednu stranu cítím úlevu, že se tím nemusím trápit, ale na druhou stranu mi to strašně chybí.“

„Ve zpěvu mohu vyjádřit emoce tak, jak potřebuji. Ve slovech to mnohdy nejde. Ve společnosti dnes pořádně nemůžete být naštvaní, protože lidé se na vás hned dívají pohoršeně. Nevnímají, že by vám to třeba mohlo pomoci se z toho pocitu dostat. Některé ženy zas často brečí a na to se také nahlíží negativně. Přitom když já brečím, tak se mi strašně uleví – na měsíc mám klid, cítím se dobře a můžu se usmívat na všechny strany. Když se taková emoce nastřádá, tak potřebuje jít ven. Já většinou zpívám pomalé pisničky, které hodně bolí a mohu skrze to prožít pocity a emoce, které do toho ten autor dal. Je to můj způsob vyjadřování. Nedávno mi ve škole někdo řekl, že když zpívám, tak jsem úplně jiný člověk. A já to také cítím. V takový moment vím, že se k tomu vždy znovu a znovu vrátím. Protože ten jiný člověk, to jsem možná ve skutečnosti já.“

/

„I think about what I should do next with my life. I am in the fifth grade of Conservatory of Music, I study singing, but I’m still not as good at it as I would wanted. I feel that I’m getting better, I work hard but it’s still not there. I love singing, that’s why it’s so difficult for me. Sometimes I even burst out crying at school. I used to do classical singing, I sang with a head voice but at school they want me to use the full, chest voice. Already when I do a vocal warm up, I often feel that the sound doesn’t go where it should. And when I feel that, I start to be stressed out because I know that I will have to push it, that I will shout myself hoarse. And I get even more tensed than if I didn’t warm my voice up at all. I think about it a lot. I would be able to explain everything in theory, how to do that, how to work with your voice, but I’m still not able to apply it myself. So I think I’ll either teach it one day – and I think I’d be good at it – or I will have to choose another way. So far I’ve found out that I am capable of letting it go for a while – I sing only for myself when I do – and coming back to it. Which is nice. I see that I have more and more experience, that I move forward, that I get better at it. But then, at certain moment – and I think it’s coming right now – I realize that the improvement of mine doesn’t correspond with the ammount of energy and time that I put into it. When I make a step back from it, on one hand I feel reliefed that I don’t need to worry away at it but on the other hand I miss it very much.“

„When I sing, I can express my emotions the way I need. You often can’t do it in words. In our society today, you cannot really express anger because it’s frowned upon. People are oblivious to the fact that it could help you to overcome the emotion. Some women often cry and that’s also perceived as something negative. But it’s a great relief for me when I cry – for a next month I am at peace, I feel good and I can smile all the time. When such emotion accumulates, it needs to get out. I usually sing slow songs that has a lot of pain in it and I can experience the feelings and emotions that its auhor put into it. It’s my way of expression. Recently somebody at school told me that when I sing, I am a completely different person. And I feel that too. In such moments I know that I will always come back to it. Because that different person – maybe that’s in fact me.“