Powered by Seat

HOPRG_2055a

„Žiji vzpomínkami. Všechno, co na mně vidíte je z dob dávno minulých. Náhrdelník mám po mamince, ten je starší než já, šaty budou mít také pár desítek let. Víte, já si asi pořád nezvykla na ty dnešní ceny, takže nové oblečení si téměř nekupuji. Ale mám výhodu, že od mých osmnácti let prakticky neměním postavu. Někdy jsem byla o trochu silnější, někdy o trochu hubenější, ale ještě dnes obléknu šaty, které mi ušila domácí švadlena do tanečních. Mám je doma uložené. Také mám schované šaty po mamince, dokonce i tatínkův svatební oblek. Je to takový můj fetišismus. Ten oblek tedy nenosím, ale jsou to pro mě vzpomínky – vím, že tohle je po tetě Lídě, tohle po tetě Máně, tohle nosila sestřenice, tohle maminka. Přibližuji se tak k lidem, které jsem měla ráda, ale kteří už tady nejsou. Říkám si, že by z toho snad měli radost.“

/

„I live from my memories. Everything you see on me is from a time that is long gone. The necklace used to belong to my mom, it’s older than me, the dress is a few decades old as well. You know, I guess I never got used to the current prices and so I almost don’t buy any new clothes. But I have an advantage that I have the same figure since I was eighteen. I used to be a bit stronger at some point, a but more thin at another time, but I still put on a dress that our own dressmaker made for my dancing lessons. I have it stored at home. I also have my mom’s dress and even my father’s wedding suit. It’s a kind of a fetishism of mine. I don’t wear the suit but it represents memories for me – I know that this belonged to my aunt Lída, that belonged to my aunt Máňa, this belonged to my cousin, that to my mom. Through that, I get closer to people that I loved but who are not here anymore. I say to myself that hopefully they would be happy to see that.“