Powered by Seat

zhasni_coming_out_hop_01

(1/3) „Z mé zkušenosti má coming out tři fáze. Nejdřív to člověk přizná sám sobě, pak to přizná svému okolí, svým nejbližším kamarádům, a až nakonec to přizná rodině. Já jsem to o sobě věděl už od šesti, sedmi let. Respektive věděl jsem, že jsem jiný než ostatní. Naši mi říkali, že jsem tak trochu přeskočil dětství. Nehrál jsem fotbal, moc nelítal venku, spíš jsem si četl. Zavřel jsem se do pokoje, žil ve svém světě. Ne, že bych si v té době plně uvědomoval, jakou mám sexualitu, ale pamatuji se, že jsem se třeba koukal na jednu pohádku, kde byl v jedné scéně nějaký polonahý pán, a mně se to hrozně líbilo. A tak jsem si tu scénu pořád vracel a pouštěl znovu. Než jsem začal mutovat, tak si mě lidé v telefonu pletli s mámou a ve škole si ze mě spolužáci dělali srandu, že jsem teplej. Já jsem nejdřív vůbec nechápal, co tím myslí, a později si to nechtěl přiznat. To vlastní přiznání většinou přichází ve chvíli, kdy se člověk poprvé do někoho zamiluje. Mně se to stalo až celkem pozdě, v osmnácti. Toho kluka jsem už nějakou dobu znal. Byl to zpěvák, já šel na jeho představení, a když skončilo, tak jsem mu gratuloval. Podával jsem mu ruku, podíval se mu do očí a něco se stalo, něco se spustilo. Jak lusknutím prstu. Vůbec jsem nevěděl, co se děje. Pořád jsem na něj musel myslet, ale první dva, tři dny jsem si to pro sebe nedokázal odůvodnit. Pak jsem si to zanalyzoval, pojmenoval a zjistil, že jsem se do něj asi zamiloval. Nebylo to jednoduché, ale za týden jsem to poprvé vyslovil před někým jiným. A myslím, že přiznání kamarádům šlo u mě ruku v ruce s přiznáním sám sobě.“

„Dva roky jsem prožíval neopětovanou lásku. Byl jsem toho hrozně plný a v jednu chvíli měl nakročeno k tomu, všechno mámě říct. Ale ona na mě tehdy šla špatně a tím si mě na několik dalších let zavřela. Vytvořil jsem si v sobě určitý blok. Asi i proto, že když mě potká něco nedobrého, tak to prožívám dvakrát víc než ostatní. Dnes už s tím umím trochu pracovat, mít určitý nadhled, ale tehdy jsem to ještě neuměl. A ona podle mě nechápala, v jakém stavu jsem byl. Myslela si, že to celé hraji a že se v tom schválně utápím. Možná to tak trochu bylo, ale rozhodně jsem si neřekl: ‚Tak, teď budu trpět!‘ Ona mi ale tehdy řekla: ‚Ježiš, to ještě zažiješ mnohokrát!‘ Hodně to banalizovala a tím mi ublížila. Když jsem prožíval rozchody v dalších letech a cítil jsem se špatně, tak mi máma chyběla, ale doma jsem to už neřešil. Odešel jsem studovat od nás z maloměsta do Brna, žil jsem si svůj život a domů jezdil jednou za dva měsíce, hrát poslušného synáčka. Tohle období trvalo sedm let, až do minulého léta.“

/

„My experience is that coming out usually has three stages. At first, one admits it to himself, then he admits it to people around, the closest friends, and only at the end he admits it to the family. I knew it about myself since I was six or seven. Or rather I knew that I was different than other people. My parents told me that I somehow skipped childhood. I didn’t play football, I didn’t run around outside, I prefered reading. I closed myself in my room and lived in my own world. Not that I would fully realize my sexuality but I remember, for instance, that I watched a fairy tale movie in which there was a half-naked man in one scene and I liked that a lot. And so I keep rewinded the tape and played the scene over and over. Before my voice changed during pubescence, people used to mix up mine and my mom’s voice in a telephone and my classmates made fun of me that I was a fag. I didn’t know what that meant at first and later I didn’t want to admit it to myself. I think that acknowledgement of such a thing usually comes when one falls in love for the first time. That happened to me quite late, I was eighteen. I’d known the boy for some time before. He was a singer, I went to his gig and when it was over I went to congratulate him. I was approaching him and as I was about to shake his hand, I looked into his eyes and something happened. Something was triggered. It was as quick as a finger snap. I had no clue what was happening. I had to think about him all the time but I couldn’t explain it to myself for the first two or three days. Then I analyzed it, found terms for it and realized that I’d probably fallen in love. It was not easy but after a week I said it out loud to someone else. And I think that the moment I confessed it to my friends was the real moment I acknowledged it to myself.“

„For next two years I experienced an unrequited love. I was very full of it and at one point I was almost ready to tell my mom everything. But she approached me in a bad way and thus closed me in this sense for a next several years. I built up a certain block in myself. I guess it was also because the fact that when I experience something which is not good, I take everything twice as seriously as others. Now I’m able to work better with it, to have some perspective over it, but I wasn’t able to do that then. And I think she didn’t really understand that state I was in. She thought it was all just an act from me, that I intentionally wallowed in it. Maybe there was a part of that as well but it certainly wasn’t that I would tell myself: ‚Okey, now I will suffer!‘ But she told me: ‚Oh, Gee, you’ll experience this a thousand times!‘ She trivialized it a lot and that hurt me. When I experienced breakups in the coming years, I missed my mom but I didn’t talk about it at home anymore. I left our small town, went to study to Brno, lived my own life. I used to go back home once in two months, to perform a role of an obedient son. This period lasted for seven years, until the last summer.“

__

Další díl cyklu Zhasni se jmenuje „Coming out – coming in“.

/

Another episode of Zhasni project is called „Coming out – coming in“.