Powered by Seat

zhasni_coming_out_hop_02

(2/3) „Vnímám, že jsem za poslední roky dospěl. Dokážu mít určitou odpovědnost, uvědomuji si, kde jsou moje hodnoty, jaké věci v životě chci. V takové chvíli už člověka nepotkávají románky jako dřív, ale plnohodnotné vztahy, které by jednou mohly vyústit až do rodiny. Ne každý v mém věku cítí potřebu usadit se, ale já už jo. A tak jsem loni v létě vnímal, že už k tomu dozrál čas: Že k tomu dozrála máma, že k tomu dozrál náš vztah. Naopak jsem věděl, že nechci, aby u toho byl táta. Pamatuji, že v mém dospívání míval občas různé narážky na homosexuály. V televizi byl někdo teplej a on: ‚Ježiš, tadyta buzna!‘ Dnes už to tolik nedělá, ale myslím, že na to zkrátka ještě není připravený.“

„Loni v létě jsme v rodině prožívali těžké období – někdo blízký nám vážně onemocněl a prognózy na uzdravení byly mizivé. Tak nějak nás to všechny semknulo, měli jsme si zvláštně blízko a já vycítil, že teď přišel ten čas říct mámě pravdu. Seděli jsme jedno odpoledne na terase a ze mě to najednou vypadlo. Zeptal jsem se jí, jestli si pamatuje na jednoho mého dřívějšího spolužáka, se kterým jsem bydlel. Nejdřív říkala, že ne, ale pak si vzpomněla. A já řekl: ‚No, tak já jsem s ním chodil. Měli jsme spolu vztah.‘‚To chceš říct, že jsi na kluky?‘‚Jo.‘ Říkala, že to netušila, ale že zná plno takových párů, že je rozumná, že to jen potřebuje zpracovat. Mě ten okamžik úplně položil. Vůbec jsem necítil, že by ze mě něco spadlo. Volal jsem to třem svým nejbližším lidem a bylo zajímavé, že aniž bych jim dopředu říkal, že to chci udělat, tak se hned zeptali: ‚Tys to udělal, viď?‘ Čtyři dny na to ten člen rodiny zemřel a my se o tom s mámou od té doby nebavili. Ani slovo. Ale kdykoliv teď přijedu domů, tak se cítím být svobodnější. Roky jsem tam jezdil a měl pocit, že jsem někdo jiný, že to tam nejsem já. Že něco musím skrývat. A to mi přestalo dělat dobře. Táta to stále neví, ale vědomí toho, že to ví máma, pro mě hrozně věcí změnilo. Najednou mám pocit, že jsme dospělí lidé, kteří spolu dokáží mluvit, že už tam nejsem za dítě, které něco provedlo a musí se tvářit, že se nic neděje.“

/

„I feel that I’ve grown during the last couple of years. I can bear certain responsibilities, I realize where my values lie, what do I want in life. At such moment one doesn’t experience love affairs as he did earlier but full-fledged relationships that might once lead into a foundation of a family. Not everybody of my age feels a need to settle down but I do. And so the last summer I felt the time has come. That my mom had grown to handle it, that our relation had. On the other hand I also knew that I didn’t want my father to be around. I remember that during my adolescence he used to have all kinds of remarks about homosexuals. They was a gay on TV and he said: ‚Oh my God, not this faggot!‘ He doesn’t do that too much anymore but I simply think that he’s still not ready for that.“

„It was a difficult time for our family during the last summer – somebody close got seriously ill and prognosis for recovery were not good. It a strange way, it made us all feel closer to each other and I felt that it was the time to tell my mom the truth. We were sitting on a terrace one afternoon and I suddenly said it. I asked her if she remembered my former schoolmate with whom I shared a flat. At first she said that she didn’t but then she remembered. So I said: ‚Well, I used to date him. We had a relationship.‘ ‚You want to tell me that you like boys?‘ ‚Yeah.‘ She said she had suspected it and that she knows a lot of gay couples, that she’s sensible, that she just needed to process it. I felt completely exhausted after the moment. I didn’t feel any relief at all. I called it to my three closest friends and it was interesting that even though I hadn’t told them in advance about my intention to do that, they immediately asked: ‚You have done it, haven’t you?‘ A four days later the member of our family died and since then we haven’t spoke about it with my mom. Not a word. But every time I come home now, I feel more free. For years I used to come home and I felt as someone else, as if it wasn’t me over there. As if I needed to hide something. And that stopped to feel good. My dad still doesn’t know but to know that my mom does changed a lot of things for me. Suddenly I have a feeling that we are all grown-ups who are able to talk to each other, that I’m no longer in a role of a child who have done something wrong and has to act as if nothing happened.“

__

Další díl cyklu Zhasni se jmenuje „Coming out – coming in“.

/

Another episode of Zhasni project is called „Coming out – coming in“.