Powered by Seat

HOPRG_2057a

„Mám pocit, že se ta naše společnost na zeměkouli začala chovat tak, jako by to mělo všechno brzy skončit. Vy žijete ve městě, kde to není tolik vidět. Já trávím hodně času v přírodě, v krajině, a tak přemýšlím o tom, co se to děje. Jsem ornitolog a dívám se na to, co se děje s ptáky, u nich je ta změna zcela markantní. Ptáci reagují na podněty, které jim člověk dává, musí s ním určitým způsobem koexistovat. A výsledek je takový, že tu máme změny v tradičním chování různých druhů a velký úbytek ptačí populace. Řada druhů zcela vymizela. Třeba chřástal polní, zvonek, strnad, ten dříve býval v obrovských hejnech. A dnes nic. Přijdete do přírody a je tam ticho.“

„Komunistický režim, protože to byla samovýroba, nespoléhal na globální interakci, převoz zboží z druhého konce planety, a tak musel pěstovat vše. Zamědělská krajina se tehdy zas tolik nedevastovala – komunisté věděli, že ji budou potřebovat. Hospodářství se chovalo tak, že je potřeba vše. Rozdělili si to, aby ten národ uživili. Na začátku 90. let ale přišli úderníci, kteří začali masově skupovat pozemky a pěstovat na nich to, co je dobře prodejné. A mladí lidé se s globalizací začali věnovat globálním problémům. Mysleli si, že se ty globální problémy vyřeší skrze globální interakci. Ale ono to tak není. Protože my se musíme chovat především tak, že chceme zůstat tam, kde jsme. A my jsme ve střední Evropě, kde není ani horko, ani zima, kde jsou přírodní katastrofy v běžném normálu. Máme krásnou zemi, ve které můžeme žít naprosto bez problémů. Ale to bychom se na tu naši krajinu museli přestat dívat jen jako na výrobní nástroj. Museli bychom ji začít vnímat v první řadě jako něco, co potřebujeme pro život. Není nic cennějšího než půda. Máme výkonnou krajinu, kterou můžeme dobře exploatovat a přitom ji nezničit. Takových krajin ve světě moc není. Tři čtvrtě Itálie je kamení, v Holandsku neustále bojují s mořem a obtížně z něj získávají další a další zemi. Aby mohli přežít. My tu půdu máme, ale není vzácné, že v polích dnes najdeme hromadu odpadků.“

„Můj problém už to není. Já už jsem starý člověk, už jen mohu říkat, co vidím. A ti mladí si s tím nějak musí poradit. Ale mladí žijí ve městech a mají jiné problémy. Nejde jim počítač, tramvaj jim jede o deset minut později, nemají signál. Skoro nikdo z nich nemá zkušenost se zahradničením, s prací na poli. Schválně – jestli někde máte pole, tak si v sobotu vemte kolo a jeďte se podívat, jak vypadá. Kde vlastně je a co se na něm děje. Možná zjistíte, že to pole máte uprostřed obrovských lánů řepky nebo kukuřice. To jsou plodiny, které nevytváří dostatečný půdní kryt – sklidíte je, přijde vítr a přijde eroze. Tím pádem se ta naše krajina mění v poušť. Teď zrovna řepka kvete, a když začne foukat vítr, tak vznikají obrovské mraky pylu, jak když se práší za autem. Je to poušť. Může to být zelené, může to být krásné, ale je to poušť. Zvířata v tom mohou žít měsíc. Jak dlouho v tom může žít člověk?“

/

„I have a feeling that our society here on Earth have started to act like everything should end soon. You live in a city where it’s not so obvious. But I spend a lot of time in nature, in the countryside, so I wonder what’s going on. I am ornitologist and I observe what’s happening with birds and there, you can see the change very clearly. Birds react on human stimuli, they have to coexist with us somehow. And the result is that we can notice changes of traditional behaviour of various species and a huge decline in bird population. Many species have completely disappeared. Corn crake, greenfinch or bunting that used to be found here in a huge flocks. Today there’s nothing. You go out in a countryside and you don’t hear a thing.“

„The Communist regime, since it was a self-production economy, didn’t rely on global interaction, a transport of good from the other side of the planet, and so they had to grow everything. The agricultural landscape wasn’t being devastated that much – the Communists knew that they needed it. The economy of the state acted in a way that everything was needed. They split everything so that they could feed the nation. But at the beginning of the 1990s some people started to buy up the land on a mass scale and they started to grow crops that were marketable. Globalization came and young people started to pay attention to global problems. They thought that the global problems can be solved through global interaction. But it’s not like that. Because we have to act in a way that we want to stay where we are. And we live in Central Europe where it’s not too hot, not too cold, where there is a normal amount of natural disasters. We have a beautiful country where we can live without any problems. But to do that, we would have to stop seeing the landscape purely as a tool of production. We would have to understand it primarily as something we need for our life. There’s nothing more valuable than soil. We have an efficient landscape that we can exploit without destroying it. There’s not many landscapes like that in the world. Three quarters of Italy is made of stones, in Holland they keep on struggling with the sea to gain a new land. So that they could survive. We have the land but it’s not a rare occasion when you go out and find a pile of trash on a field.“

„It’s not my problem anymore. I am an old man, the only thing I can do is to say what I see. The young ones have to deal with it somehow. But young people live in cities and have other kind of problems. Their computer is broken, their tram is ten minutes delayed, they don’t have a signal. Almost none of them have an experience with gardening or field work. To make the point – if your family owns a field, take a bike on Saturday and go see how it looks like. Where it is and what’s happening there. Maybe you’ll find that your field is located in the middle of vast fields of rapeseed or corn. These are crop plants that don’t create a sufficient soil cover – you harvest them, a wind comes and erosion does too. In this way our landscape turns into a wasteland. Now it’s time when rapeseed blossoms. When a wind starts to blow, there are a huge clouds of its pollen, just like a dust behind a car. It’s a wasteland. It can be green, it can look beautiful but it’s a wasteland. It can sustain animals for one month. For how long it can sustain a man?“