Powered by Seat

HOPRG_2061e

(3/3) „Když jsem měl po nějaké době promoci, tak jsem si nechal ušít šaty. Hrozně dlouho jsem se na to dokončení školy připravoval a říkal jsem si, že si to chci opravdu užít. Nechtěl jsem tam být v obleku, být tam opět za toho, kdo se nějak podřizuje, navíc ve chvíli, kdy chci slavit. A tak mi kamarádka návrhářka ušila takovou černou slavnostní tuniku. Část rodiny z toho byla asi nepříjemně překvapená, část to brala – všichni byli buď byli v pohodě nebo to alespoň respektovali. Měl jsem velkou radost z toho, že jsem to dotáhl. Ale v každodenním životě mám problém oblékat se do práce tak, abych tam zapadl, abych nebyl výstřední a abych měl zároveň pocit, že mi to sluší. Člověk musí neustále vyvažovat to, co by chtěl vnitřně, a to, co mu ti ostatní dovolí. Byť si to oni sami třeba ani neuvědomují, že by mě nějak omezovali. Mám prostě strach z toho, že by mě nepochopili, že bychom to oboustranně cítili, že by nám to zničilo vzájemné vztahy. Nedokázal bych nad tím mávnout rukou. Já se totiž nechci ve společnosti cítit izolovaný. Vzhledem ke svému vzhledu bych mohl být takový ten typický, stereotypní gay. Mohl bych vypadat a chovat se podle očekávání jako kluk, a třeba navazování kontaktů by bylo o tolik snazší! Třeba to, že nosím náušnice, je příklad něčeho, co je důležité pouze pro mě, ale jinak mi to v těchto věcech spíš překáží. Já jsem ale v těch náušnicích našel podobu mého dospělého já. Není to pro mě jen doplněk. Jsou takhle maličké, protože na sebe nechci moc upozorňovat, ale přesto je to pro mě strašně důležité. Je to asi jediná věc, která je na mě navenek vidět, kde dávám najevo svoji jinakost, svoji jemnost. Ale vím, že to je málo, všichni mě pořád oslovují pane.“

„Je zajímavé, že já sdílím většinou hodnot se svými rodiči a prarodiči, kteří stále žijí na tom malém městě. Ale způsob, jak se potřebuji k tomu svému autentickému prožívání těchto hodnot dostat, je jiný než u nich. Je mi osmadvacet a už bych se tím směrem chtěl posouvat. Ale nemám trpělivost čekat tady dalších patnáct, dvacet let, než se v naší společnosti něco reálně posune. Už jsem v tomto asi v Česko ztratil důvěru. Můj sen je přitom strašně jednoduchý – vidím pěkného, vyššího kluka, vidím sebe, který bude vedle něj ten jemnější a ne tak klučičí, a vidím naše dvě adoptované děti. Chci mít rodinu, mám rád kluky a strašně rád bych byl sám sebou.“

/

„After some time I had a graduation ceremony and I had a dress made. I had been preparing to finish the school for a long time so I really wanted to enjoy it. I didn’t want to attend it in a suit, to be once again in a situation where I submit to others, moreover in the moment when I wanted to celebrate. And so my female friend who is a fashion designer made a black ceremonial tunic for me. It was probably an unpleasant surprise for a part of my family but others were okay with it – everybody was fine or at least they respected it. I was really happy that I had made it happen. But in the everyday life I have a problem to dress for work in a way that I would blend in, that I wouldn’t be eccentric and at the same time that I would feel like I look nice. One always has to balance what he would want on the inside and what the other people allow him to do. Even though they might not realize that they limit me in some ways. I’m simply afraid that I would be misunderstood, that all of us would feel it m that it would ruin our mutual relationship. I am not someone who would overcome that easily. Because I don’t want to feel isolated in the society. Given my appearance, I could be the stereotypical gay man. I could look and behave as a guy, in accordance with the expectations. It would be so much easier for me to approach people! The fact that I wear earrings is an example of something that has a meaning only for me but rather hinders me in this matter. But I’ve found an adult image of myself in it. It’s not just an accessory for me. The earrings are this small because I don’t want to draw much attention to myself but it’s still very important for me. I guess it’s the only thing that’s visible on the outside where I show my otherness, my gentleness. But I know it’s not enough, everybody’s keep adressing me ‚Sir’.“

„It’s interesting that I share most of my values with my parents and grandparents who still live in the little town. But the way that I need to go to get to the authentic experiencing of the values is different for me. I’m twenty-eight and I would like to move in that direction already. But I don’t have a patience to wait here for another fifteen or twenty years before there is a real shift in our society. I guess I’ve lost faith in the Czech republic in this matter. But my dream is in fact very simple – I see a handsome, taller guy, I see myself, the more gentle, less boyish one next to him, and I see our two adopted children. I want to have a family, I like guys and I would really love to be myself.“