Powered by Seat

HOPRG_2063a

„Byla to jedna velká rána. Když vychováváte syna a on vám v dvaadvaceti umře, tak je to dost drsné. Už je to osm let, ale není dne, abych na toho kluka nemyslel. Hodně mě to změnilo. Jsem dnes uzavřenější, většinu času zamlklý. Mám úplně jiné priority. Už na ničem nelpím, už nejsem takový pedant a puntičkář. Do té doby jsem se v životě snažil být stoprocentní, ale zjistil jsem, že to nejde. Říká se, že člověk má zasadit strom, postavit dům a zplodit syna. Mně se to všechno povedlo. Jenže o syna jsem přišel a dnes vím, že strom může uschnout a barák, že se jednou zbourá. Nevím, jestli je to dobře anebo ne, ale pochopil jsem, že na sebe člověk nemusí být tak tvrdý.“

/

„It was a one big blow. When you raise a son and he dies at twenty-two, it’s pretty harsh. It’s been eight years but not a day goes by when I don’t think about the boy. It changed me a lot. I’m more closed now, taciturn for most of the time. My priorities have changed. I don’t cling to anything anymore, I’m no longer such a pedant and a perfectionist as I used to be. Since that moment I tried to be perfect in everything but I found it’s not possible. There’s the saying that a man should plant a tree, build a house and father a son. I did all that. But I’ve lost my son and now I know that the tree can wither and the house would be demolished one day. I don’t know if it’s a good thing or not but I’ve realized that I don’t need to be so tough on myself.“