Powered by Seat

HOPRG_2071c

„Doma jsme nikdy nestrádali, ale rozhodně jsme neměli na rozhazování. Léta trvalo, než jsme mohli jet na dovolenou k moři. Zní to sice banálně, ale já to v dětství silně vnímala. A v jednu chvíli jsem si řekla, že bych si v životě chtěla dovolit to, co budu chtít. Tehdy jsem i přemýšlela, že bych šla studovat a později v životě dělala i to, co by mě nebavilo, ale z čeho bych měla víc peněz. Nakonec jsem se rozhodla jít studovat obor, o kterém jsem si myslela, že má budoucnost, a jsem ráda, že se časem ukázalo, že mě to i baví. Můj táta je technik, já jsem v lecčem po něm, a tak dnes studuji obor ‚Jaderná energetická zařízení‘. Jsem tam jediná ženská. Ale cítím se hrozně příjemně, já si s klukama vždy rozuměla. Jen na bakaláři, kdy bylo holek o trochu víc, jsem někdy cítila, že někteří starší vyučující nám nebyli moc nakloněni. Že jim asi přišlo, že na ten obor nepatříme. Nebo tam naopak byli lidé, kteří si ty své studentky hýčkali a dávali jim různé úlevy. Já si vždy říkala, že to je to poslední, co bych chtěla – aby mi někdo něco dal jen proto, že jsem ženská. Všechno, co jsem v životě dokázala, jsem dokázala svojí pílí. Když lidem říkám o tom, co studuji, tak většinou vytřeští oči, ale mně to přijde jako jakékoliv jiné studium. Příští semestr dokončím školu a chtěla bych jít pracovat do jaderné elektrárny. V Česku máme dvě. Zároveň ale miluji cestování, a tak máme s přítelem plán nejprve jet do Anglie. Tam sice mají elektrárny o trochu jiné, ale ty rozdíly se dají doučit. Chtěla bych získat co nejvíc zkušeností. A až se jednou vrátím, tak je chci zaprvé předat dál, a zadruhé se prostě chci mít dobře.“

/

„My family never suffered hardships but we definitely couldn’t spend money like water. It took years before we could afford to go on a summer vacation to the sea. It may sound banal but I was strongly aware of it as a child. At one point I told myself that I would like to have a chance to afford whatever I wanted in life. Back then I even thought that I might go study and do something that I wouldn’t enjoy but from which I would have more money. In the end I decided for a study programme that I perceived as perspective and in time it showed that I also enjoy it. My father is an engineer, I inherited a lot of things from him, and so now I study a progamme called ‚Nuclear Power Engineering Equipment’. I am the only woman in there. But I feel really comfortable, I’ve always got on well with boys. But when I studied at the undergraduate programme, where there was a few more girls, I sometimes felt that some of the older professors weren’t so well disposed to us. I guess they thought we didn’t belong there. On the other side, there were also people who used to pamper their female students and made all kinds of things easier for them. I always thought that it was the last thing that I would like – someone giving me something only because I’m a woman. Everything I’ve achieved in life was due to my diligence. People usually look surprised when I tell them about my studies but I see it as any other field of study. The next semester I will finish school and I want to go to work in a nuclear power plant. There are two of those in the Czech republic. But I also love to travel and so me and my boyfriend want to go to England at first. They have a bit different power plants but I can learn the differences. I would want to get as many experiences as I can. So that when I come back one day, I will have a chance to pass them on and to simply have a good life.“