Powered by Seat

HOPRG_2091a

„Původně jsem chtěl být strojvedoucím, ale nakonec jsem po vyučení vystudoval i elektrotechnickou průmyslovku a celý život pak projektoval elektriku na železnici. Do Prahy jsem se dostal hned po škole, na umístěnku. Vždy jsem dostal nějaký úkol, třeba: Vyprojektovat veškerou elektriku v železniční stanici Česká Třebová. Což není jen nástupiště a výpravní budova, ta stanice je sedm kilometrů dlouhá, pět set metrů široká. Všude jsem musel udělat rozvody, vyprojektovat transformovnu a navrhoval a vypočítával jsem i osvětlení. Když nás tam roky předtím vzal náš profesor na prohlídku, tak tam byly dvě malé osvětlovací věže. Já jich tam navrhl sedmadvacet, čtyřicetimetrových. Projektoval jsem po celé republice. Teď jezdím vlakem na chalupu do Jeseníků a vidím to – projektoval jsem celý Kolín, celé Pardubice. Většinou si ve vlaku čtu, ale znám to zpaměti. A říkám si: Je to dobrý. Funguje to, nespadlo to, svítí to; stále to lidem slouží. To je bezvadný pocit.“

/

„Originally I wanted to be a train driver but in the end, after I’d completed my apprenticeship, I managed to graduate from electrotechnical high school and then I worked as an engineer for electrics in a state railway company my whole life. I came to Prague right after I finished school, I was assigned a position here. They always gave me a task, like: Design the electricity in the Česká Třebová railway station. Which is not only the platform and the station buidling, but the station is seven kilometres long and five hundred metres wide. I had to plan out all the electrical distribution site, the whole transformer station and I also designed and calculated lighting for the place. Years before, our professor had showed us the station and there had been two small lighting towers. I designed twenty seven of them, each one forty metres high. I worked on projects all around the country. Now I take a train when I go to my cottage in the Jeseníky mountain area and I can see it as the train passes by – I designed the whole train station in Kolín, the entire station in Pardubice. I usually read on train but I know it by heart. And I think: It’s all good. It still works, it hasn’t collapsed yet, the lights still shine; it still serves to people. That’s an impeccable feeling.“