Powered by Seat

HOPRG_2097a

„Prošla jsem klinickou smrtí. Z bouračky si nepamatuji vůbec nic, ale pak mi zůstal obraz toho, jak jsem byla v tunelu, jak mi bylo krásně. Opravdu to byl takový ten výjev, o kterém se v ezoterické literatuře mluví. Zněla tam nádherná muzika, bylo tam světlo, hodně osob. Cítila jsem se být obklopena láskou. Pak najednou vystoupila moje babička a řekla: ‚Ještě tady musíš být.‘ Dovedla mě zpátky. No, a pak už to příjemné nebylo. Samá bolest. Ale celá ta zkušenost mi dodala hodně odvahy. Už jak jsem ležela v nemocnici, tak se mi v hlavě neustále objevovala myšlenka: ‚Musíš něco změnit. Musíš něco změnit. Přeci nechceš žít, tak jak žiješ.‘ Já žila dlouhé roky v manželství s alkoholikem. Byla jsem v podstatě týraný člověk, zůstávala v tom z určité setrvačnosti. Nedovedla jsem si představit, že bych se rozvedla, že bych zažila tak velkou změnu. Pak jsem to ale najednou dokázala. Také jsem se odstěhovala zpátky tam, kde jsem vyrostla, a úplně jsem změnila profesi – jsem vystudovaný ekonom, celý život jsem dělala něco, v čem jsem byla dobrá, ale co mě nebavilo. Ta moje babička byla bylinkářka, vedla mě tímto směrem, a tak jsem se začala zabývat ezoterikou. Více dnes myslím sama na sebe. Nebo se to alespoň učím. Ta bouračka byla moje chyba – věděla jsem, že mi není dobře, že nemám řídit, ale slíbila jsem tehdy mamince a různým lidem, že někam přijedu. Takhle jsem byla naučená, vždy jsem se lidem snažila vyhovět. Ještě ani nepožádali o pomoc a já už jim říkala: ‚Já to udělám!‘ Tohle mě naučilo říkat ‚ne‘.“

/

„I experienced clinical death. I don’t have any memories from the car crash but from the time after that I do remember being in a tunnel and feeling great. It was really the kind of image that is often mentioned in esoteric literature. Beautiful music played there, there was light and a lot of people. I felt to be surrounded by love. Then my grandma appeared and said: ‚You have to stay here for a little longer.‘ She brought me back. And then it was not pleasant anymore. There was a lot of pain. But the whole experience gave me a lot of courage. Already in the hospital, a thought kept coming back to my mind: ‚You have to change something. You have to change something. You don’t want to live the way you did, do you?‘ I’d been living with in a marriage with an alcohol addict. I was basically an abused person, I stayed with him because of my own inertia. I couldn’t imagine that I would divorce him, that I would make such a big change in my life. But then I did. I also moved back to a place where I grew up and I completely changed my profession. I studied Economics and for all my life I had been doing something I was good at but something that I didn’t enjoy. My grandma was a herbalist, she led me in this way so I started to deal with esotericism. I think more about myself now. Or at least I keep learning how to do that. The car crash was my fault – I knew that I was not feeling well, that I shouldn’t drive, but I had promised my mom and some other people that I would come. This is how I was raised, I always tried to comply with people. They didn’t even ask for help yet and I was already there, saying: ‚I’ll do it!‘ This experience taught me how to say ‚no’.“