Powered by Seat

HOPRG_2099c

„Přemýšlím o korelaci mezi složitým a jednoduchým. Třeba v oblastech politiky nebo kultury, kde je dnes tendence věci zjednodušovat, což ovlivňuje to, jak lidé vnímají svět okolo sebe. Děsí mě taková ta ‚buzzfeed‘ vrstva masové kultury, která funguje způsobem: Like‚ dislike. Už dávno to není jen na internetu, ale v celém vnímání světa. Něco se ti líbí anebo nelíbí, nic mezi tím. Ale tak jednoduché to přeci není, těch emocí, otázek a informací je mnohem víc. Mně přijde, že jednoduchost je poměrně nebezpečná věc. I ve vztazích mezi lidmi. Ale vždy je jednodušší si něco zjednodušit. Jakmile něco rozdělíš na černé a bílé, tak máš hned po problému. Když si všímáš i kontextu a různých detailů, když se snažíš vcítit i do pozice druhého člověka, tak je hned všechno hrozně složité. Ale je to upřímnější. Takže neustále vybírám mezi nekonečným zpochybňováním všeho a ‚štastnějším životem‘, který vidím u některých svých známých, kteří mají ve věcech jasno. Nesnaží se koukat do hloubky. Někdy mi přijde, že ta hloubka není ničím užitečná, ale přijde mi, že jde hlavně o to, jakou má člověk představu sám o sobě. Můžeš si vytvořit hotový obraz sebe sama – víš, jak funguješ v takové a takové situaci, jaký máš názor na to a na tohle, a jedeš si v tom. Když se sejdeš s kamarády, kteří to mají stejně jako ty, tak vaše komunikace funguje podle předem daných šablon. To podle mě není dobré. Myslím, že člověk by měl neustále zpochybňovat všechno, co ví, a všechno, co je zvyklý cítit. Jakmile já mám pocit, že o sobě vím úplně všechno, tak se někam zavřu, s nikým se nescházím, a třeba měsíc strávím o samotě. To je dobrá mentální hygiena. Většinou si pak vzpomenu, že jsem někdo úplně jiný, než jsem si myslela.“

/

„I’ve been thinking about a correlation between simple and complex. For instance, the fields of politics or culture with their conteporary tendencies for the simplification of things that affects the way people see the world around them. I’m terrified by the ‚buzzfeed‘ layer of mass culture that works in either ‚like‘ or ‚dislike‘ way. It’s not only on the internet anymore, it gets into the whole perception of the world. You either like something or you dislike it, there’s nothing in between. But it’s not that simple, is it? There are many more emotions, questions and information. I think that simplicity is quite dangerous. Even in human relationships. But it’s always more simple to simplify things. When you sort it out into black and white, the problem is gone. When you pay attention to the context and various details, when you try to put yourself in other people’s shoes, everything gets very complicated. But more honest. And so I keep choosing between the endless questioning of everything and the ‚happier life‘ that I see some of my acquaintances lead. Because they have a clear idea how things are. They don’t try to see the depth of things. Sometimes I think that the depth is useless but the essential thing is how one thinks about him- or herself. You can create a complete image of yourself – you know what you are like in this or that situation, what’s you view on this or that topic, and you just go with it. When you meet with your friends who have it the same way, your communication works according to predefined patterns. For me, that’s not good. I think that one should constantly question everything he knows, everything he feels. As soon as I feel that I know everything about me, I hide somewhere, I don’t meet anybody and spend a month alone. That’s a good mental hygiene. It usually happens that I remember that I’m a completely different person than I thought.“