Powered by Seat

HOPRG_2106a

„Jsem malá, ale mám krásný život. Nikdy jsem se z ničeho nestresovala. Hlavně díky rodičům – jsou velcí, zdraví, ale nikdy mi nedávali najevo, že jsem jiná než ostatní. Nikdy mi nedávali žádné úlevy. Když jsem někam nedosáhla, tak mi řekli, ať si nějak poradím sama. Jiné ‚malé lidi‘ jsem potkala až v dospělosti, kdy jsem přišla do Prahy a začala se motat okolo divadla – tehdy jsem si uvědomila, co mi tím ti rodiče dali. Znám totiž případy, kdy se k některým malým lidem jejich rodiče pořád chovají jako k dítěti: ‚Ťuťu, ňuňu.‘ To se pak na člověku projeví. Na mě sice neustále pořvávají děti, ale už to ani nevnímám. Jednou mě to ale rozesmálo. Dítě se ptalo maminky: ‚Proč je ta paní malá?‘. Ona mu říkala: ‚Nech toho, já ti to pak vysvětlím.‘ Po chvíli to dítě ale povídá: ‚A já už to vím!‘ To jsem se zastavila a schválně poslouchala, co řekne. ‚Ona nestihla vyrůst!‘“

/

„I’m little but I have a beautiful life. I’ve never been stressed from anything. It’s mainly because of my parents – they are big, healthy, but they never made me feel different. They treated me without any easements. When I couldn’t reach something, they told me to handle it on my own. I met other ‚little people‘ only as an adult, when I came to Prague and started to be active in theatre – it was then when I fully realized what my parents gave me this way. I know that parents of some little people treat them as children. When people do that, it affects you. I’m constatnly being shouted at by children but I don’t even notice anymore. But once it made me laugh: A child asked her mom: ‚Why is the lady so little?‘ The mom replied: ‚Be quiet, I’ll explain it to you later.‘ But after a while the child said: ‚Oh, I know why!‘ I stopped and listened with an interest. ‚She didn’t manage to grow up in time!’“