Powered by Seat

HOPRG_2107a

„Já jsem publicista, především na poli vážné hudby, ale moje činnost má velice široký, respektive až takový bizarní záběr. Například se bavím tím, že s jedním kolegou už léta vytváříme takvzanou korespondenční poezii. Vidíme se jednou, maximálně dvakrát do roka, občas si voláme, ale téměř každý den si e-mailem posíláme básničky. Často je to tak, že on začne, napíše pár veršů, a já na to nějak reaguji. K dnešnímu dni máme těch básní osm set patnáct. Já jsem mimo jiné vystudoval estetiku, zabývám se uměním a podobnými problémy, a tak docházím k tomu, že jelikož každou tu strofu píše někdo jiný, tak se vytváří věc, která by v jednom člověku nebyla myšlenkově možná. Dochází k trochu surrealistickému spojení. Ale my se známe už pětačtyřicet let, oba jsme ‚řimsologové‘. To je věda, kterou pěstujeme v rámci ‚Protialkoholní společnosti doktora Řimsy“. Založili jsme ji před těmi pětačtyřiceti lety jako studenti, už jsme měli šestadvacet kongresů. Jednou z našich základních tezí bylo: ‚Alkoholem proti alkoholu!‘ Ale naše úvahy měly současně vždy filozofický rozměr. Naším duchovním doyenem je Josef Váchal, autor Krvavého románu, kde se právě vyskytuje postava doktora Řimsy. V té naší poezii se na to taky odkazujeme, celým názvem tomu říkáme ‚Soukromá řimsologická psychoterapeuticko-poetická tvůrčí dílna‘. A je to opravdu úžasná psychoterapie! Na verše mám dost blbou paměť, ale většinou je to humorné. Někdy skrytě humorné. Nebo i naivně humorné. Blbě humorné. Někdy ale docela rafinovaně humorné. Vždy mi to každopádně zlepší náladu. Těm výtvorům říkáme ‚kraviny‘ – jakou jsou třeba balady, tak my máme kraviny. Poslední, včerejší kravina, se například týká toho, že on našel někde v úvoze za vesnicí vyhozené klávesy. Tak jsem napsal: ‚Vyhozené klávesy už nezahrajou bluesy.‘ Takhle nějak to vypadá. Kolikrát je to taková kravina, že to je jako ve Švejkovi s tím psem: On je tak šeredný, až je krásný. Ale musím říct, že jsem na tom až trochu závislý. Když mi ten kolega dlouho žádnou kravinu neposílá, tak už jsem celý nervózní. Nebo mám někdy takovou obyčejnou, nijakou náladu, něco bych si napsal, a on nepíše. Takhle bych vám o tom mohl vykládat celý den, já jsem se humorem a recesí zabýval celý život. A to víte, že v tomhle významu je to české slovo? Recese jinak znamená ‚ekonomický úpadek‘. Před válkou ale byla taková parta študentů mezi které patřil Vladimír Bor, hudební kritik. Oni na gymnáziu dělali různé kousky, vylomeniny a použili pro to slovo ‚recese‘. ‚Jsem v recesi,‘ říkali. A to se ujalo. Já jsem například v permanentní recesi.“/

„I’m a journalist, I write mainly about classical music, but I’m active in a very broad or rather quite bizzare fields. For example in recent years I’ve been co-creating a correspondence poetry with a colleague of mine. We see each other once or twice a year, we talk on a phone once in a while, but almost every day we exchange short rhymes through e-mail. It often starts that he writes a few lines and then I react on it. Till this day we have eight hundred and fifteen of such poems. Among other things I studied esthetics, I deal with art and similar issues, and so I begin to realize that since every strophe is being written by somebody else, a new thing emerges that wouldn’t be possible if it was written by a single person. It’s quite surrealistic union. But we’ve known each other for fourty-five years, we are both researchers of ‚řimsology’. That’s a field of science that we cultivate in ‚Anti-alcohol Society of Dr. Řimsa’. We founded it as students the fourty-five years ago, we’ve already had twenty-six congresses. One of our main thesis was: ‚With alcohol against alcohol!‘ But our reflections always had also a philosophical dimension. Our spiritual doyen is Josef Váchal, an author of Bloody Novel where a character of Dr. Řimsa appears. We refer to it also in the poetry of ours. A full name of it is ‚Private Řimsological Psychotherapeutic and Poetic Creative Workshop’. And it really is a great psychotherapy! I have a very bad memory for verses but usually it’s humorous. Sometimes it’s secretly humorous, sometimes naively humorous. Even stupidly humorous. Or humorous in a sophisticated way. In any case it always cheers me up. We call our creations ‚nonsenses‘ – just as there are ballads, we make nonsenses. The last nonsense from yesterday dealt with the fact that the colleague of mine found a piano keyboard in a hollow way outside his village. So I replied: ‚Dumping the keyboard was somebody’s choice, it will never be used to make some noise’. It’s usually in this style. Many times it’s such a nonsense that it’s like the case with the dog in Good Soldier Schweik: It’s so ugly that it’s beautiful. But I have to say that I’m getting a bit addicted to it. When my colleague doesn’t send me anything for some time, I get all nervous. Or sometimes I have an ordinary, dull mood and I feel it would help me to write something but he’s not responding. I could talk about this topic all day with you, I’ve been dealing with humour and recession for all my life. And do you know that a ‚recession’, used in this sense, is a Czech word? A regular meaning of recession is ‚economic decline’. But there was a group of students in the pre-war Czechoslovakia and one of them was Vladimír Bok, a music critic. The group used to do all kinds of shenanigans and used the word ‚resession‘ to describe it. ‚I’m in a recession,‘ they used to say. And other people started to use it in that sense. I’m, for instance, in a state of a permanent recession.“

__

Více o řimsologii